VocColours

2017-11-26 16:44:22 VocColours plus. 09 Dezember 2017. Wuppertal

09 Dezember 2017

VocColours plus – between the strings

VocColours
Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin – Stimmen
Gunda Gottschalk: Violine
Christoph Irmer: Violine
Matthias Kaiser: Violine
Martin Verborg: Violine

VocColours plus – between the strings

ort
Luisenstraße 116
42103 Wuppertal
20:00



2017-11-26 13:15:56 HIKASHU Europa Tour 2017. 14 November. Köln

14 November 2017. Hikashu & VocColours

HIKASHU – Japanische Kultband

HIKASHU
Koichi Makigami, voice, cornet, theremin
Freeman Mita, guitar, sampler
Masami Sakaide, bass
Kazuto Shimizu, piano, bass clarinet
Masaharu Sato, drums
VocColours
Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin – Stimmen

HIKASHU – Japanische Kultband

Kepler14
Keplerstr. 14
50823 Köln
19:00

Fotos von Bernd Wendt. Hikashu & VocColours



2017-11-26 11:56:20 (Русский) VocColours. 11 November 2017. Duesseldorf

11 November 2017

Akki „Schon gehört?“

VocColours
Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin – Stimmen

Akki „Schon gehört?“

Akki-Aktion & Kultur mit Kindern e.V.
Siegburger Str. 25
40591 Düsseldorf
11:00



2017-10-11 19:46:06 VocColours. 22 October 2017. Cologne

22 Oktober 2017

VocColours plus – between the strings

VocColours
Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin – Stimmen
Erhard Hirt: E-Gitarre, Elektronik
Jörg König: E-Gitarre

VocColours plus – between the strings

Salon der Jazz
Severinskloster 3a
50678 Köln
20:00



2017-09-25 21:03:41 (Русский) Japan Tour 2017

16-20 September 2017

Japanische Tour VocColours

VocColours
Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin – Stimmen

16 September – Tokio, Festival Jazz Art Sengawa, Sengawa Theater, Tokio
13:30 – 15:00

Yoichiro Kita – Trompete, Laptop
Keiko Komori – Klarinette, Bassklarinette, Sopransaxophon
Koichi Makigami – Stimme, Teremin
Morgan Fisher – Keyboard
Akiko Nakayana – Alive Painting

18 September – Yokohama Jazz Club Airegin
Yoichiro Kita – Trompete, Laptop
Yukino Nono – Tanz
15:30

20 September – Tokio Knuttel House
Yoichiro Kita – Trompete, Laptop
Yukino Nono – Tanz
20:00

Gefördert durch



2017-07-28 18:40:39 10 Kulturtag Oberscheid VocColours Otto Zwo

19 August 2017

Festival 10. Kulturtag Oberscheid

VocColours + Otto Zwo feat. Bettina Boos

VocColours
Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin – Stimmen
Otto Zwo
Bettina Boos: Darstellung
Uwe Schaale: Gongs, Orgelpfeife, Percussion
Jörg Hüttemann: Synthesizer
Uwe Juchum: Saxophon, Bass Klarinette, Fagott

10. Kulturtag Oberscheid
Großes Zelt
Bonner Str.21
53567 Buchholz/Oberscheid
15:00
http://kulturtag-oberscheid.de/de/samstag-19-august-2017/#vob



2017-04-17 21:14:30 VocColours plus. 14 Mai 2017. Düsseldorf

14 Mai 2017

VocColours Plus

VocColours
Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin – Stimmen
Big Second, Ukraine
Dmitriy Radzetckiy – 8-Seiten MIDI Radz Gitarre
Sergey Radzetckiy – Bass Gitarre
Otto Zwo
Bettina Boos: Darstellung
Uwe Schaale: Gongs, Orgelpfeife, Percussion
Jörg Hüttemann: Synthesizer
Uwe Juchum: Saxophon, Bass Klarinette, Fagott

SUBSOL
Raum für creative Extravaganzen
Ackerstr. 67
40233 Düsseldorf
19:00



2017-04-17 21:00:55 VocColours Plus BIG SECOND. 13 Mai 2017. Köln

13 Mai 2017

VocColours Plus BIG SECOND

VocColours
Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin – Stimmen
Big Second, Ukraine
Dmitriy Radzetckiy – 8-Seiten MIDI Radz Gitarre
Sergey Radzetckiy – Bass Gitarre

Salon der Jazz
Severinskloster 3a
50678 Köln

20:00
http://www.salondejazz.de/termine/voccolours-plus-big-second/



2017-04-17 20:17:52 Russian Affair. CD Rezension. Deutschland. Nrwjazz.net. April 2017

VocColours, Alexey Kruglov, Roman Stolyar, Oleg Yudanov, Andrey Razin: Russian Affair

 

Author: Uwe Bräutigam

http://nrwjazz.net/jazzreports/2017/Voccolours_Russian_Affair_CD/

VocColours / Alexey Kruglov / Roman Stolyar / Oleg Yudanov / Andrei Razin:

NRW trifft auf Russland |

Düsseldorf, 08.04.2017 | Die Vokalgruppe VocColours aus NRW (Düsseldorf, Köln und Mönchengladbach) hat zusammen mit namhaften Vertretern der russischen Jazz Avantgarde 2015 ein Konzert auf dem 4th Leo Records Festival in Moskau gegeben. Leo Records ist ein Label des in England lebenden Exilrussen Leo Feigin auf dem die Musik von vielen russischen Avantgard Künstlern veröffentlicht wird. Dieses Konzert in Moskau wurde mitgeschnitten und ist Ende letzten Jahres unter dem Titel Russian Affair auf dem russischen Label Art Beat erschienen.

Als Bonustrack wurde ein Konzertmitschnitt der Gruppe VocColours mit dem russischen Pianisten Andrej Razin aus dem Kölner Loft von 2012 hinzugenommen.

VocColours: Iouri Grankin, Gala Hummel, Brigitte Küpper, Norbert Zazaj – Stimme

Alexey Kruglov – Altsaxophon, Zurna (türkisches Doppelrohrblattinstrument)

Roman Stolyar – Piano, Flöten

Oleg Yudanov – Schlagzeug, Perkussion

Andrei Razin – Piano

Leo Feigin – MC

Die russischen Musiker gehören zu den wichtigsten Künstlern der Free Jazz- und Improvisationsszene in Russland und haben mit vielen deutschen und internationalen Kollegen zusammen konzertiert, so auch mit Simon Nabatov und Frank Gratkovski.

Das Herzstück der CD ist Tender Noise, eine 25 minütige Improvisation. Nach der russischen Ansage, beginnt ein Zischen und Knurren, dann folgen Vokalisationen, Roman Stolyar setzt mit dem Piano ein, Oleg Yudanov kommt mit Perkussion dazu. Die langsamen, etwas tastenden Klänge gehen in einen schnelleren Rhythmus über. “ Words fall down…“, englische Sätze, Piano, alle Stimmen gleichzeitig, wilde Steigerung, das Saxophon setzt ein und die Stimmen kommen zur Ruhe. Alexey Kruglov spielt ein Solo auf dem Altsaxophon.

Nach und nach kommen die Stimmen wieder, erst gackernd wie auf einem Hühnerhof, dann folgt ein rasantes Crescendo, das in ein Duett von Flöte und Perkussion übergeht.

Immer wieder entstehen neue Spannungsbögen. Es werden ebenso jazzige Gesangsimprovisationen mit rhythmischer Begleitung eingesetzt, wie Rezitationen im Stil von Patty Smith. Ob Hauchen, Raunen oder Liedfragmente, die Ideen von Voccolours scheinen unerschöpflich zu sein.

Ein spannendes Miteinander von Vokalimprovisation und russischen Instrumentalisten.

Russian Affair ist eine CD mit meisterhafter Vokalkunst unterstützt von russischen Improvisationsgrößen.



2017-04-04 16:49:57 (English) Russian Affair. CD Review. CzechRepublik. HIS Voice. March 2017

VocColours, Alexey Kruglov, Roman Stolyar, Oleg Yudanov, Andrey Razin: Russian Affair

 

Author: Zdeněk Slabý

http://www.hisvoice.cz/ob/articles/detail/3355

VocColours / Alexey Kruglov / Roman Stolyar / Oleg Yudanov / Andrei Razin:
Russian Affair
Art Beat
VocColours, hurónská skvadra německých vokalistů (Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel a Iouri Grankin) si své místo u posluchačů i u kritiky vydobyla už alby ZvuKlang (s Alexeyem Lapinem, Leo 2013) a Luxatio (s Eberhardem Kranemannem, Leo 2015). Ten čtverlístek s originální hlasovou potencí si dovede pořádně zařádit, ale jeho protagonistům je zřejmé, že k celistvějšímu účinku potřebují jištění od hudebníka, který je nejen pochopí, ale také jejich výkon patřičně podšprajcuje. Což jsem ostatně zmínil i v závěru recenze jejich druhého alba. Ti bohabojní výtržníci však opět dokázali překvapit. Namísto jednoho souputníka si vyvolili hned tři: saxofonistu Alexeye Kruglova, pianistu a flétnistu Romana Stolyara a bubeníka Olega Yudanova. A svému novému albu (tentokrát na Art Beat Music Alexeje Kozlova, 2016) dali oprávněně název Russian Affair, přičemž jejich poděkování se vztahuje i na Lea Feigina, protože podstatná část jeho obsahu pochází ze 4. ruského festivalu Leo Records, který se odehrával v moskevském kulturním středisku 16. října 2015.
Vše podstatné pro novou souhru se objeví hned v pětadvacetiminutovém Tender Noise, které sice vypučí hlasovým prosyčováním a protěkáváním a posloupně se vyrojuje do vyhružovaného hlemýždění, poskokové srocenosti, poloječivého pajánování či polozdrsnělého přiškrcování a vřeskujícího čarodějnictví, to všechno se však odehrává za bezmezné součinnosti se zmíněnou trojicí hráčů. Ti vstupují do děje na přeskáčku i synchronizovaně, klavír jej prozvoňuje, altsax (někdy preparovaný, někdy jde pouze o náústek) rozdrhnovává, bicí vřou, všichni dohromady dokreslují náladu tajuplnosti, proněžňují, ale i zavracejí rochavé překotnění, a kde je příležitost, zaplňují polozámlku, následující po spádném zuřivostnění, jemným předělem (se značným podílem zobcové flétny a perkusí). Což se pochopitelně zajídá vokalistům, a ti vybreptají nový vzmach, vytrysknou do maximální skočnosti, plné absurdního vyšilování. Tuto změť vrdlouhání, halekání, pištění a breketání vsákne pak opětovně zámlčné poblouznění s několikatónovým předělem klavíru. Připadá nám, že se vezeme na tobogánu vždy renovovaného rozehrávání žalostnosti a žalobnosti, mrckování a pableskování, srocovaných excitací, vabankového rozlícení a pakážování, přičemž na jedné straně do hlasového rojení vpadají nástrojové čtečky a na straně druhé do nástrojových peripetií zasahují minihalasivé vsuvky.
The Tale of Little Zwrgnhrz (nevyslovitelné? co je pro členy VocColours nevyslovitelné?) Stolyar vyflétnuje za součinnosti se vzrušeně zastřeným hlasem, vstřícná němčina se zvrtne do zaumnosti a zažertování vyvolá ohlas publika. V protikladu k pojmenování Happy End se další příspěvek zpočátku se sirénově projevovaným žalostněním vyhrotí, je piskořivě juchavý a vyhřezne takřka do sakrálnosti, nicméně při dalším rozvíjení tématu se výskavá nálada, plná pohody a rytmického prozvučování, skutečně projeví, vokalisti žvaní, slaví, pokřikují, vyvolávají jak obchodníci na trhu, leč náhlý konec vše přetrhne, následuje aplaus a představení celé ekipy.
Pozornějšímu čtenáři neuniklo, že jsem ze čtveřice ohlášených hudebníků zaznamenal jenom tři. To proto, že se klavírista Andrei Razin objevuje pouze na bonusu, jehož pojmenování The Beginning chce zřejmě popřít, že jde o konečný závěr. Souhra vocColoursanů s Razinem byla nahrána v kölnském Loftu už v květnu 2012, a tady snad svou zabouřňující vyroubovaností naznačuje výhled do budoucna. Razin mutuje vyklopnou výklepnost piana s tromlováním, akcentuje úhybnou skotačivou prorytmizovanost s hláškami vokalistů, pohybující se mezi žalozpěvným vyličováním, tumlovanou řádivostí a operní machou, přecházející až do zbrklostní sborovosti a dryáčnického hudrování. Toto vyříkávané prekérnostnění klavír dodůvodňuje až po celkové doskonání.
Co dodat? VocColours využili šanci zařádit si s ruskými ekvilibristy do mrtě, svědčili jim, a tak vzniklo album, jehož „aférovost“ je nabíledni. Tak si je užijme!



2017-03-19 14:11:39 (English) Russian Affair. CD Review. Germany. Bad Alchemy. March 2017

VocColours, Alexey Kruglov, Roman Stolyar, Oleg Yudanov, Andrey Razin: Russian Affair

 

Author: Rigobert Dittmann

http://www.badalchemy.de/

VOCCOLOURS Russian Affair (ArtBeat Music, AB-CD-09-2016-108): Hat es damit angefangen, 1976 mit Krystyna Prońkos ‚A Gdzież Są Te Drogi‘ als Floh im Ohr eines Studenten in Charkow? Die Faszi­nation dieses Gesangs hat Iouri Grankins Leben verändert und seinen Weg – in der Luft, auf dem Land – über Tscherkassy bis nach Düsseldorf bestimmt. Im Oktober 2015 führte sie den ukrainischen Vokal­akrobaten mit dem VocColours-Quartett über die Kante nach Moskau auf das 4. Leo Records Festival für den Zusammen­klang mit dem Saxophonisten Alexey Kruglov, dem Drummer Oleg Yudanov und Roman Stolyar an Piano und Blockflöten. Doch nicht für Russian Folksongs in the Key of New Jazz. Eher werden da mit karnevalsgrotesken und popmechani­schen Querstreben Krawalle geschach­telt. Spiridonows Großmutter säuft, Kruglov malt eine Dame mit einer Knute in der Hand. Scats in Vogelsprache ohrfeigen glossolale Grashüpfer, aber zärtlich, zärtlich und klapprig, perlig um-Zaumt, mit allem AEIOU, von Brigitte be-Küpper-t, von Gala um-Hummel-t, von Norbert Zajac durchgekaut. Es wird Quatsch gemacht, ein Zwerg geherzt und bis zum deliranten Happy End rhabarbert und getanzt. Mit „Spasibo“ an Goethe und Leo. Und überhaupt, was sind denn das für Russen? ‚Daheim‘ im Kölner Loft hatte es freilich schon 2012 mal eine russische Übung gegeben mit dem im The Second Approach Trio mit der überkandidelten Tatiana Komova vorgeglühten Tempe­ramentsbolzen Andrei Razin am Piano. Genau dem Richtigen, um mit den Zungen grotesk über die Stränge zu schlagen, mit gnomischem Mimimi und komischem Onono, launig-labialem Lallen und clowni­gem Ketschak-tschak-Affenbiss in Razins Finger, die da über die Tasten und im Innenklavier kasatschoken. Eine babylo­nische Stakkatotirade bekennender Tou­rette-Syndromatiker, russisch behäm­mert. Zu Vocal Summit verhält sich Voc­Colour wie Phil Minton oder Five Men Singing zu meinetwegen fünf Al Jarreaus. [BA 93 rbd]



2017-03-19 13:58:03 (English) Russian Affair. CD Review. Italy. Percorsi Musicali. January 2017

VocColours, Alexey Kruglov, Roman Stolyar, Oleg Yudanov, Andrey Razin: Russian Affair

 

Author: Ettore Garzia

http://ettoregarzia.blogspot.de/2017/01/un-esempio-di-astrattismo-e-dadaismo.html

Kurt Schwitters fu un caso particolare della corrente dadaista tedesca. Residente ad Hannover, Schwitters arrivò al dadaismo completo dopo una lungo accostamento all’arte del collage, di cui diventò precursore molto prima che iniziasse un movimento organizzato con quelle prerogative. Da una parte le sue opere accolgono l’astratto e una concezione specifica dell’arte di Kandinsky, ossia una mappatura quasi „urbana“ dell’espressione pittorica, dall’altra il suo dadaismo estremo ebbe spazio nell’installazione della Cattedrale delle Miserie erotiche (in verità più una sorta di cappella che una cattedrale), luogo in cui Schwitters, riciclando materiali ed oggetti degli amici, evidenziava la volontà di un lavoro permanente di aggiornamento sulle strutture e gli spazi. Se ne ricavò un modello, il merz, solo a lui attribuibile, ed una prospettiva pluri-dimensionale scatenata dalla visione degli ambienti. 
Le forme libere, capovolte e derisorie dell’arte, sono state un punto di riferimento anche per la musica improvvisata: un avvenimento concertistico che sta diventando indispensabile è il Festival che Leo Feigin organizza ogni anno tra Mosca e Berlino, dove musicisti geograficamente vicini e non del produttore russo, si esibiscono per celebrare quella che è allo stato attuale una manifestazione votata ad un edulcorato senso dell’improvvisazione. Tra i fidati di Leo c’è il quartetto dei VocColours (Iouri Grankin, Norbert Zajac, Brigitte Kupper e Gala Hummel), che in queste pagine ho già avuto modo di lodare e di cui ho anche evidenziato il legame „russo“: i quattro vocalisti mi hanno donato una loro esibizione del 2015, fatta durante la 4° edizione del festival della Leo Records, ma pubblicata dalla Artbeat Club Edition, l’etichetta di Alexei Kozlov, un jazzista stimatissimo in patria, in sella con il progetto di sostenere il livello culturale della musica russa. 
Russian affair“ è stato registrato con la presenza strumentale di Alexey Kruglov, Roman Stolyar e Oleg Yudanov, che hanno fatto da base di supporto alle tipiche evoluzioni vocali del quartetto tedesco. Concentrati sui 25 minuti di Tender Noise, i vari approcci vocali restituiscono una pluralità di intenti artistici: uno stadio dadaista ed un’improvvisazione stratificata, che raccoglie vari elementi e dinamiche: c’è un pò di Jaap Blonk (un acerrimo estimatore di Schwitters), molti cenni trasfigurati di canto jazz, minacciose armonie accompagnate da piano e percussioni in ritmicità puntellata e un sax remissivo come un salice piangente alla Dexter Gordon; poi come animali da cortile che si ribellano, i quattro combinano una pantomima basata su emissioni gutturali ed urla che sembrano accompagnare una protesta di piazza, con il sax di Kruglov che stavolta diventa violentissimo; nella parte finale, si avverte la netta sensazione di una sincronia invidiabile, sebbene la stranezza è ciò che si coltiva, grazie a bisbigli, essenze da dramma operistico, fonemi o declamazioni: è un vorticoso collage free che vi cattura.
Nel proseguio, l’ilarità viene raccolta nella storia di The tale of little Zwrgnhrz, mentre in Happy End si imbastiscono ulteriori pantomime di musica e vocalità, che sembrano legarsi a quel mondo di canti e cantanti che dominava il ragionamento di David Moss in occasione della presentazione di uno dei rarissimi summit di all-stars della vocalità improvvisativa (mi riferisco a Five Man singing del 2003 che vedeva la combinazione Jaap Blonk, Phil Minton, Paul Dutton, Koichi Makigami e lo stesso Moss), per dimostrare la capacità interattiva delle canzoni da strada  „...this is how singing really works: you find yourself humming the song of a stranger who passes you in the warm evening air and you take the melody in your arms and run away!….“
L’outtakes di questo cd è The beginning, un’astrusità che vede il quartetto assieme al pianista Andrei Razin, in una registrazione estemporanea al Loft di Colonia: in questa sede si pesca nel cilindro di McFerrin, nell’impianto classico alla Mozart ed in tante modulazioni dadaiste del canto, che rivelano la usuale professionalità dei partecipanti e spingono per l’ulteriore approfondimento artistico (una delle qualità più preziose del quartetto); si descrivono mappe libere dell’improvvisazione, al pari di quelle immaginazioni „urbane“ che si trovano anche nell’ambito del dipinto di Ramani Narayan, a dominare la cover del lavoro.


2016-11-22 21:40:56 (English) Helen Bledsoe & VocColours. 14 january 2017. Cologne.

14 Januar 2017

Helen Bledsoe & VocColours

Helen Bledsoe, Querflöte
http://www.musikfabrik.eu/de/ensemble/mitglieder/helen-bledsoe
VocColours
Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin – Stimmen

Studio Musikfabrik
Im Mediapark 7
50670 Köln
20:00



2016-09-15 16:15:43 (English) VocColours. 20 November 2016. Duisburg

20 November 2016

VocColours & Electric Birds

VocColours
Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin – Stimmen
Claus van Bebber: Schallplatten
Philippe Micol: Bassklarinette, Sopransax.

Lokal Harmonie e.V.
Harmoniestr. 41
47119 Duisburg
18:00



2016-09-15 16:14:39 (English) VocColours. 12 November 2016. Cologne

12 November 2016

VocColours Plus: 4 Stimmen 4 Kontrabässe

VocColours
Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin – Stimmen
Eberhard Kranemann – Kontrabass
Uli Phillipp – Kontrabass
Constantin Herzog – Kontrabass
Georg Frangenberg – Kontrabass

Halle Zollstock
Gottesweg 79
50969 Köln
20:00



2016-09-14 21:07:20 (English) VocColours. 2 October 2016. Cologne

2 Oktober 2016

VocColours & Electric Birds

VocColours
Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin – Stimmen
Joker Nies: Elektronik
Matthias Kasier: präp. Violine

Salon der Jazz
Severinskloster 3a
50678 Köln
20:00



2016-05-09 18:47:48 VocColours Innere Flamme

27 August 2016

VocColours „ Innere Flamme“

VocColours
Anke Ames – Bratsche
Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin – Stimmen

Kultursalon
Schillerstr 37
Dortmund
19:00
https://projazzdortmund.wordpress.com/2016/08/17/voccolours-innere-flamme-inner-flame-extended-in-der-schillerstr-37-dortmund-am-27-august-2016-um-19-00-uhr/



2016-05-09 18:46:27 VocColours. Electric Birds. Gdanska

30 Juli 2016

VocColours & Electric Birds

VocColours
Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin – Stimmen
Jörg Hüttemann: Synthesizer
Uwe Schaale: Gongs, Orgelpfeife, Percussion
Uwe Juchum: Saxophon, Bass Klarinette, Fagott

Gdanska
Altmarkt 3
46045 Oberhausen
20:15



2016-05-09 18:25:05 NRW trifft Kiew. 20 Juli. Düsseldorf

20 Juli 2016

NRW trifft Kiew

Big Second, Ukraine
Dmitriy Radzetckiy – 8-Seiten MIDI Radz Gitarre
Sergey Radzetckiy – Bass Gitarre
VocColours
Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin – Stimmen
Otto Zwo
Bettina Boos: Darstellung
Uwe Schaale: Gongs, Orgelpfeife, Percussion
Jörg Hüttemann: Synthesizer
Uwe Juchum: Saxophon, Bass Klarinette, Fagott

SUBSOL
Raum für creative Extravaganzen
Ackerstr. 67
40233 Düsseldorf
19:00



2016-05-09 18:23:05 VocColours. 19 June. Krefeld Jazz Festival "Frei Zwei"

19 Juni 2016

Jazz Festival Frei Zwei 2016. Krefeld

VocColours

VocColours
Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin – Stimmen

Schloss Greiffenhorst
Greiffenhorst 1
47809 Krefeld-Linn
19:30
http://www.suedbahnhof-krefeld.de/



2016-02-07 16:26:13 VocColours trifft auf Otto Zwo. 12 February. Düsseldorf

13 Februar 2016

VocColours trifft auf Otto Zwo

VocColours
Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin – Stimmen
Otto Zwo
Bettina Boos: Darstellung
Uwe Schaale: Gongs, Orgelpfeife, Percussion
Jörg Hüttemann: Synthesizer
Uwe Juchum: Saxophon, Bass Klarinette, Fagott

KulturEck Otto Zwo
Ottostr. 2
40625 Düsseldorf-Gerresheim
19:00



2016-02-06 20:16:19 Luxatio. CD Review. Frankreich. Revue et Corrigee. Dezember 2015

VOCCOLOURS / EBERHARD
KRANEMANN
LUXATIO

Pierre DURR

http://www.revue-et-corrigee.net/?v=parutions&parution_num=106

Leo Records 2015, CD LR 720

LEO RECORDS LR 720 – DIST. ORKHÊSTRA Il est des enregistrements qui ravissent à plusieurs points de vue. D’abord pour le contenu. Après un premier enregistrement
(ZvuKlang) du quatuor vocal allemand VocColours, la deuxième production était attendue. Et puis il permet de découvrir une personnalité intéressante : celle du contrebassiste (mais qui s’occupe aussi d’électronique) allemand Eberhard KRANEMANN, qui les accompagne ici (c’est-à-dire lors d’un concert à Cologne en novembre 2014). Personnage étonnant que ce KRANEMANN, plutôt marginal, dans la mesure où, en dehors de quelques CDr de sa propre production (Kunsthaus Boltenberg), il y a peu d’enregistrements officiels… Il serait plutôt un performer, dont le parcours a croisé tout un pan de l’histoire plus ou moins récente de la musique allemande (et pas seulement de la musique, ni même allemande !), assez éloigné de l’environnement habituel du label britannique : membre en 1967/68 d’un groupe, Pissoff, auquel appartenait le futur Kraftwerk Florian Schneider-Esleben et qui s’est produit alors avec Josef Beuys, il a aussi occasionnellement (en 1972) joué avec Neu ! S’il a parcouru les décennies suivantes sous le nom de scène de Fritz Müller, il a croisé sur scène Laurie Anderson, John Zorn et s’est produit plus récemment avec NWW (cf. l’album LARSEN & NWW, erroneous a selection of errors sur Important records), avec Faust en 2009 au festival d’avant-garde puis dans le Critic Art Ensemble à la Documenta de Kassel en 2012… Luxatio donc. Le quatuor vocal mixte – influencé, rappelons-le, par la pratique revendiquée d’un Phil Minton (ils ont été membres de son Feral Choir) mais aussi par Koichi Makigami – est dans cette prestation plus assuré. La voix de chacun des quatre chanteurs/chanteuses semble plus individualisée, plus distincte de celles des trois partenaires, en oeuvrant dans des approches et registres différents, tout en se démarquant davantage du modèle mintonien. Et c’est sur cette variété que se greffent les interventions d’Eberhard KRANEMANN, tantôt aux effets électroniques, tantôt à la contrebasse, ou aux deux en même temps, à la recherche de combinaisons plus ou moins extrêmes, parfois en harmonie avec la (les) voix, plus souvent en des décalages peu conventionnels, mais toujours avec un sens judicieux de la confrontation, qui reste ludique et énergique.



2016-02-06 20:05:21 Luxatio. CD Review. Tschechien. Hisvoice. Dezember 2015

VocColours & Eberhard Kranemann: Luxatio

Z.K. Slabý

http://www.hisvoice.cz/cz/articles/detail/2801

Leo Records 2015, CD LR 720

Zvukozvučný debut vokálního kvarteta VocColours z roku 2013 jsme už na stránkách recenzního bloku hodnotili. Zůstávala nevyřčená otázka, jak se jeho členové Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel a Iouri Grankin vypořádají s eventuálním navázáním na originalitu přístupu svého zpěvnoslovně expresívního řádění. Při ZvuKlangu je všestranně hudebně dotoval ruský klavírista Alexej Lapin. VocColouristům bylo nicméně hned od počátku (2011) zřejmé, že se bez přídavného nástroje neobejdou, což není novinka, protože rotující spoluhráče mělo už na svědomí více souborů (markantně třeba Third Person). A tak se ozkušovali koncertně s dalším pianistou Andrejem Razinem, s houslistou Christophem Irmerem, kornetistou Markem Charigem a dalšími. Volba při druhém albu Luxatio však padla na německého kontrabasistu Eberharda Kranemanna, který nejenom osciluje mezi klasikou a jazzem, ale rád experimentuje se zvukovou barvitostí a nadto byl zakládajícím členem elektropopových Kraftwerk.

Sám název alba by mohl svědčit o ještě větší vykloubenosti hlasové, avšak není tomu tak. Řekl bych, že tu naopak poněkud rytmičtěji sešikovali svoji chaotičnost, přičemž ovšem základní spontaneita přístupu zůstává. Kdybych měl postihnout ve zkratce, jak se jejich sedmero námětových vystoupení jeví, zvolil bych označení „hudební zpravodajství“, samozřejmě zpravodajství dryáčnicky bezbřehé, prohazardovaně zrůzněné a roztočivostně prozpívávané, nadto co nejdůsledněji vyluxované. Což se jeví od prvního momentu více než jedenáctiminutové Osmosis, kdy se hlasy vyjevují jemnostně i disparátně, od pozamlklého rozvažování přes překryvné tumlování po výkřikové mrckování, hudrování a pindání, kdy se poťouchlostně holedbají a provokativně prorepetávají. V těchto zádumenkách, prozněnkách a prohouštěnkách precízně napomáhá basa, protože nejenom podeznívá, ale také nastalé situace rozebírá, prohlubuje, rezonuje a napomáhá celkovému proměnlivostnění, jež poklidně dovrzává. Nejde tudíž o žádné zpívánky, nýbrž o přízvučné vírnění hlasové ekvilibristiky. Což se projevuje i v Taize, která má navíc protajemňované dálavostnění a záhybné, až zatahovánkové poutníčení. Vše tu spěje do stěžovatelného zadrholování a trpitelnostní zadrmolenosti a zabědovatelné hlučivosti; po mezizávěru se však vše vyvrbí v překřikovaném vytržení, provolávání a drmolení, jež basa snaživě podhlučuje.
Přískočnou sdělivost Bassanoie sleduje basa slabiku po slabice až záhřeznostně, hlasové gejšlení je tu uchvátané a proškvrčované, mintonovsky rozdýchávané, plné hrůznění a protrpění, což basa proklepává, vše je v úprku, hlasy se proměňují, prohlučují, prodírají, zadírají se až do bezdešna, lamentují, vrzukají, vzájemně prosakují. Právě tento soubor nezařaditelných zvuků dává kupodivu do neočekávané shody prazvláštní jednotnost těchto pasáží. I s dozavírkou kontrabasu.
Rozhovorovost je příznačná pro No No Ts včetně vyvstávajícího sóla v němčině, hlasy roztodivňují, nastupují z různých stran s rozličnými přípodotky, což basa dopalestrovává a shrnuje. Je to závratničení, prohlučované zákeřnostnění se styčnými body i odletivostními úhyby, svěřování i vyrušování, kacéřování a podloudničení.

Aquacircles probíhají proudivě v licitujícím hrátkování, vřeštivém krystalizování, ubreptávaném prožvaňování, škvířivé zásmyčnosti a valivostním problouzňování. Je utrhačně bludné, z překotničení se propadá do břmění, zapadavé závratnosti a zámlkovosti. Ale to ustavičné vynořování protikladností neplatí pouze pro tuto eventualitu, je všudypřítomné v celém albu.
Nejdelší Why so se vzdychavostně vyjevuje s projímáním basy jako vyvolavostně stěžovatelné, hlasy téma zádrhelnostně proskučují, což jim basa navíc ještě prorozkotává, vše je výřečně drmolivé, vybreptávaně vzdorné i průvlačné rozšuměnkové, škrtivé i vylíčivostní. Po proradnostním propadu vyplouvají na povrch deklamovánky ve strojovém rytmu a basa tuto deklamovánkovost samozřejmě dotvrzuje, vše se vymyká z „normálu“, vstupy jednotlivých hlasů vyrušují i ozřejmují, oč jde, a vše se za pomoci elektroniky rozhostňuje do masově řečného projevu, zvučného, říkánkově prozuřivovaného, problázňovaného, žvatlavostního i souzuřivostního a zarputile hravého. Všechno je tu protikladné: pojetí, hlasy, destruování, žvanivost, pozvolňování.
Také pro závěrečné Luxatio je příznačné pospěšnostní rozdrmolování, jež se rozmnožuje, pozměňuje, rozdivočuje i utlumuje. Hlasy ohařují v zarážkovém podzemničení, přičemž si basa uchovává svoji mělnivou subtilnost a protážlivost. Když se pak hlasy rozsévají, rozsouvají a rozbloudí, dochází poznenáhlu k celkovému zaklidnění a ze stvolu skladby pomaličku vyrůstá útěšlivá melodie.
Nebojte se: Luxatio vás neponechá v klidu. Jeho vírnost si vás už vtáhne. A VocColours příště? To asi záleží na tom, s kým bude sdílet své partnerství. Kranemann vedle nich nejenom obstál; ponoukal je ve všech skladbách ke zmnožení jejich potenciálu. A to není zanedbatelné.



2015-11-22 21:04:15 (English) Luxatio. Chart. USA. Asheville FM. October- November 2015

VOCCOLOURS / EBERHARD KRANEMANN/ Luxatio

14.11.2015

http://www.ashevillefm.org/news/11/2015/ashevillefm-charts-for-the-week-ending-november-14-2015

AshevilleFM Charts for the Week Ending November 14, 2015

Top 30

1. Jerusalem In My Heart – If He Dies, If If If If If (CONSTELLATION)
2. Fuzz – Fuzz II (IN THE RED)
3. Ahleuchatistas – Arrebato (INTERNATIONAL ANTHEM)
4. Kurt Vile – B’Lieve I’m Goin‘ Down (MATADOR)
5. Sun Ra – Gilles Peterson Presents: To Those of Earth… And Other Worlds (STRUT)
6. V/A – Ork Records: New York, New York (NUMERO GROUP)
7. Mike Olson – Six Projects (INNOVA)
8. Wolf Eyes – I Am A Problem: Mind in Pieces (THIRD MAN)
9. Doug Hream Blunt – My Name is Doug Hream Blunt (LUAKA BOP)
10. Joanna Newsom – Divers (DRAG CITY)

19. VocColours/Eberhard Kranemann – Luxatio (LEO)

Asheville FM Jazz Chart
1. Sun Ra – Gilles Peterson Presents: To Those of Earth & Other Worlds (STRUT)
2. Mike Olson – Six Projects (INNOVA)
3. VocColours/Eberhard Kranemann – Luxatio (LEO)
4. Darius Jones Quartet – Le bebe de Brigitte (AUM FIDELITY)
5. Ahleuchatistas – Arrebato (INTERNATIONAL ANTHEM)
6. Mats Gustafsson & Nu Ensemble – Hidros 6 Knockin‘ (NOT TWO)
7. Michel Wintsch/Christian Weber/Christian Wolfarth – Thieves Left That Behind (VETO)
8. Bill Orcutt/Jacob Felix Heule – Colonial Donuts (PALILALIA)
9. Brett Carson – Quattuor Elephantis (EDGETONE)
10. The Rempis Percussion Quartet – Cash and Carry (AEROPHONIC)

Asheville Experimental Chart
1. Mike Olson – Six Projects (INNOVA)
2. Wolf Eyes – I Am a Problem: Mind in Pieces (THIRD MAN)
3. Thinking Plague – In This Life (CUNEIFORM RECS.)
4. Aleuchatistas – Arrebato (INTERNATIONAL ANTHEM)
5. VocColours/ Eberhard Kranemann – Luxatio (LEO)
6. Esmerine – Lost Voices (CONSTELLATION)
7. Asmus Teichens – Ornamentel (Zwischen Null Und Eins) (L-NE)
8. Frank Breischneider – Isolation (L-NE)
9. Joanna Newsom – Divers (DRAG CITY)
10. Tarana – A Fire of Flowers Grows Around Us (WONDER MACHINE)



2015-11-22 20:00:13 (English) Luxatio. CD Review. Germany. Jazzthetik. November 2015

Jazzthetik-November-Dezember-Ausgabe-2015



2015-11-22 19:35:54 (English) Luxatio. CD Review. England. Jazzviews. November 2015

VocColours & Eberhard Kranemann: Luxatio

Reviewed by Ken Cheetham

http://www.jazzviews.net/november-2015.html
hhttp://www.jazzviews.net/voccolours–eberhard-kranemann—luxatio.html

Leo Records 2015, CD LR 720

Norbert Zajac, voice; Brigitte Küpper, voice; Gala Hummel, voice; Iouri Grankin, voice; Eberhard Kranemann, double bass and electronics

VocColours is a German group which has bonded completely with the intentions and directions of vocal improvisation and is able to call upon and sustain entire successions of locutions, gestures and a variety of links all conveyed by a seemingly endless gamut of metiers, styles and techniques. VocColours brings an astonishing capacity to vocalization in the context of improvisation and in Luxatio, Kranemann joins the quartet, contributing aesthetic variations via bass and electronic effects.

Eberhard Kranemann’s history falls back to Kraftwerk and his playing frequently with drummer/percussionist Paul Lovens, prominent in the field of free jazz and improvisation. Music apart, Kranemann also contributed the cover art, his colourful, abstract painting. Interestingly, VocColours’ foursome have to a degree worked from the material of Berio in the sense of creating scene paintings. This Luxatio piece bears another resemblance to Berio, as the framework for the relationships between the vocal parts seems redolent of a method he had used and likened to that of an onion’s layers. Each is discrete, yet intimately contoured one on each other.

My only distractions throughout my listening were the sometimes harsh and guttural sounds from the male voices, somewhat dark in comparison to what otherwise felt like a mystical whole.



2015-10-10 23:10:49 (English) Luxatio. CD Review. Italy. Percorsi Musicali. October 2015

VocColours & Eberhard Kranemann: Luxatio

Author: Ettore Garzia

http://ettoregarzia.blogspot.de/2015/10/voccolours-eberhard-kranemann-luxatio.html

Coloro che amano l’improvvisazione avranno certamente imparato a riconoscere che quella della vocalità promana oramai da direzioni non univoche: il gran lavoro che negli ultimi settanta anni si è svolto nelle scuole di musica è stato in grado di accorpare tutta una serie di tecniche, di gestualità, di espressioni e legami di plurima portata che di fatto scorgono a malapena le genuine intenzioni di personaggi storici come Ella Fitzgerald o Louis Armstrong; di acqua sotto i ponti ne è passata sia per delineare sviluppi nell’ambito del jazz più tradizionale e, sebbene silenziosi, passi da gigante sono stati fatti anche in materia di improvvisazione vocale interdisciplinare, liberamente ottenibile da sottoinsiemi in cui musica contemporanea o rock, opera o teatro musicale moderno convivono.
Pur nella considerazione evidente che vede le nuove generazioni poco interessate a sviluppi cervellotici della vocalità in ambito improvvisativo, non si può fare a meno di rimarcare le doti di quei cantanti attempati che ne hanno sposato in pieno gli obiettivi. Tra questi, in Germania, un gruppo a cui fare decisamente riferimento è quello sorto per merito di quattro elementi misti (Grankin, Zajac, Hummel e  Kupper), che da tempo sta proponendo un unicum vocale di particolare efficacia e straordinaria bravura: i VocColours lavorano nelle aree aperte da Berio e Kagel dedite alla scenografia e alla sclerosi del canto moderno, quello che dopo il 1950 circa interruppe la ciclicità sterile del canto operistico e delle sue forme. „Luxatio“ è la loro seconda prova ufficiale discografica e li vede esibirsi assieme a Eberhard Kranemann, un musicista a cui gran parte della stampa specializzata non riconosce lo status di fondatore dei Kraftwerk; il problema, purtroppo, non sta nella storia (Kranemann aveva già organizzato un’aggregazione minima nel 1967 anche se mancante di nomenclatura ufficiale), quanto nella musica suonata, perché Kranemann in quegli anni veniva considerato proprio un improvvisatore jazz specializzato sugli strumenti a corda (contrabbasso, violoncello, chitarra) e suonava pedissequamente con il batterista Paul Lovens (conosciutissimo jazzista free). In „Luxatio“ le stimmate stilistiche virano ancora verso l’improvvisazione al contrabbasso con alcuni effetti di elettronica (nettamente lontani dall’elettronica diffusa dei Kraftwerk), ma la vetrina del protagonista è costituita naturalmente dall’opera dei VocColours.
Della preparazione professionale e delle tendenze stilistiche dei simpaticissimi cantanti tedeschi se ne era già accennato nel loro precedente cd per la Leo con Alexey Lapin (vedi qui), ma sarebbe un errore pensare che le performance del gruppo siano sempre identiche tra loro: io penso che essi regolino le loro velleità artistiche in base all’umore e al progetto da esprimere; così si spiega come Luxatio sia nettamente diverso da Zvuklang e da altre rappresentazioni che ho avuto la fortuna di ascoltare; il bellissimo dipinto intriso nell’astrattismo di Kranemann in copertina può essere fuorviante nel presentare il caos in forme vocal-musicali, né tantomeno può far pensare ad un accostamento nevrotico di quelli riusciti alla Ivo Perelmann; è invece un linguaggio conteso quello che vuole insinuarsi, un linguaggio immaginario che sotto la frammentazione dei suoi elementi può passare come una felice drammaturgia, una circostanza di cui invero in Europa e nel mondo si contano pochissimi rappresentanti, del tutto invisi nel mondo delle espressioni vocali non convenzionali. E‘ quel mondo che Sciarrino e Moss hanno cercato di rappresentare, prestando dignità ai suoni non desiderati o secondari della nostra voce.
Seguire l’operazione di Luxatio significa creare delle parentesi uniche tra una linea di contrabbasso e la sua contiguità con il suono vocale (vedi Osmosis), significa trovarsi nella deframmentazione di uno spazio geografico canoro tra santoni orientali, maghi dell’Africa e della natività americana, tra scat accennati e teatrini non-sense, condividendo amichevolmente nell’improvvisazione di gruppo la pesantezza della vita attraverso espressioni escluse da qualsiasi vocabolario della musica, che fungono da liberazione (vedi Taiga o Bassanoia). La presenza di Kranemann ha evidentemente ispirato il gruppo verso territori più aspri, lasciando intendere che Luxatio potrebbe rivestire i panni di un lavoro kraut di improvvisazione vocale libera, un’iniezione sperimentale ed innovativa la cui dimensione spero venga capita. In tal senso i VocColours potrebbero essere i „maledetti“ dell’arte visti dall’ottica di Berio: „…..Non c’è nulla, sia nell’arte che in natura, che significhi solo in rapporto a se stesso. (..) Nella creazione artistica c’è sempre la tendenza alla modificazione attraverso atti di „destorificazione“ di una precedente intesa linguistica; il prezzo dell’esperienza creativa è che si „fa la storia“ destorificando il linguaggio, in apparenza. E‘ quasi un porre la vita – un’idea della vita- come inconciliabile con la storia oppure come porre un gesto e un fatto inconciliabile con la vita. Chi inventa, in arte, inventa anche -sempre- questa inconciliabilità prima di inventarne la soluzione reale. La soluzione reale la propongono gli altri, dopo (….). Per questo l’artista è sempre un pò „maledetto“. (da L’opera per sua natura, un testo manoscritto con correzioni di Berio, tenuto presso la Paul Sacher Stiftung).


2015-09-14 20:10:19 (English) Luxatio. CD Review. Deutschland. Bad Alchemy #87. September 2015

LEO RECORDS (Klingskerswell,Newton Abbot)

Author: Rigo Dittmann

http://www.badalchemy.de/

Von Aquabella, Basta und Bauchklang über FORK, Klangbezirk und MAUF bis Van Canto, A-capella macht in allen Spielarten Furore. So groß das Spektrum ist, VocCOLOURS verhält sich dazu wie David Moss mit seinem Vocal Village Project und Five Men Singing zu etwa Singer Pur. Das 4+1- Prinzip, das sie schon öfters und auch bei ihrem Leo-Debut „ZvuKlang“ mit dem Pianisten Alexey Lapin als 5. Mann anwandten, das praktizierten Iouri Grankin, Brigitte Küpper, Gala Hummel & Norbert Zajac auch am 8.11.2014 im Kölner Loft mit Eberhard Kranemann an Kontrabass & Electronics, zu hören als Luxatio (LR 720). Kranemann ist ein ganz besonderer Vogel, Jahrgang 1945 und in der School of Joseph Beuys als Jedermensch ist anarcho bestärkt. Er formierte das entsprechend radikale Projekt Pissoff, war Geburtshelfer von Kraftwerk, mischte mit bei Neu! und ist zwangsläufig einer der Zeitzeugen in Rüdiger Eschs „Electri_City“ (Suhrkamp). Als Fritz Müller verkörpert er Kunst und Sex, so speziell wie alltäglich, aber eben sexy genug, um mit Nurse With Wound gemeinsame Sache zu machen oder mit Faust Kraut forever zu mampfen. Die Gorgos und Zungenbrecher, die ihm da die Gurgelstirn bieten, entsprechen in ihrer glossolalen Anarchie perfekt seinem Fluxus-Dada-Spirit. Wie da eine jauniauxt, hechelt, gurrt oder Buchstabensuppe schlürft und der andere mosst, stammelt und Nachtgesänge wiederkoit, das lässt Kranemann vergnügt am Fell toter Hasen zupfen, an tausend Eichen knarren oder als Hirsch umeinanderfritzen. Ob beim schamanoiden ‚Taiga‘ oder dem angepoppten ‚Bassanoia‘ (wobei das aufeinander abfärbt), es wechseln groovige und beschrammelte Verdichtungen mit exaltiertem oder implodiertem Gemümmel. ‚No No Ts‘ ist ein noten- und bodenloser Notstand, das beim Schnuppern an Einstein und Blümelein niesen muss. ‚Die Aquacircles‘ werden von Kranemann mit Wahwah und Elektropeitsche gekringelt, die Stimmen circen. ‚Why so‘? Aus Spaß an Enten- und Dodoquak und Gagapsychedelik, die weder Basspuls noch Drummachine scheut. Und auch sonst keine Verrenkung im Hals-Nasen-Ohrenbereich, ‚Luxation‘, hier der wiegenliedzarte Ausklang, meint nämlich nichts anderes als Auskugeln oder Dislocation, wie die Briten sagen. Und ist: „Dass nichts an seinem Platz bleibt“ nicht die, bei aller Alogik, doch logische Antwort auf das ‚Why so‘?
[BA 87 rbd]

Seite 21



2015-09-11 18:28:35 (English) Luxatio. CD Review. Italy. musicZoom. September 2015

VocColours & Eberhard Kranemann – Luxatio

Author: Vittorio

http://www.musiczoom.it/?p=24256#.VfMZm5exmPM

 

L’incontro fra il quartetto vocale tedesco VocColours e degli ospiti non è qualcosa di nuovo. Negli anni sono stati diversi musicisti dell’avanguardia a trovare una strada comune con loro, fra questi il pianista russo Alexey Lapin, un disco live festeggiato dalla critica. Al festival per i 35 anni della Leo Records, tenuto a Berlino, hanno incontrato un altro famoso personaggio, il contrabbassista Eberhard Kranemann, connazionale noto per essere stato fra i fondatori della band elettropop Kraftwerk, ha fatto inoltre parte di Neu e attualmente di un progetto multimedia chiamato Fritz Müller. Un passato importante, che però non si riflette nell’incontro con i quattro funamboli della voce. Siamo nel territorio di un’avanguardia che cerca nuove dimensioni nelle combinazioni più estreme fra le voci ed il contrabbasso che si incontrano per creare paesaggi sonori piuttosto insoliti da un brano all’altro. Tutto procede all’insegna dell´invenzione estemporanea, delle voci in evidenza per la ricerca originale, in ciò accompagnati dai un contrabbasso in sintonia, anche lui uso a cercare suoni eterodossi dal suo strumento. È un genere con un suo pubblico, ma anche chi è avvezzo alle melodie ed alle armonie più tradizionali potrà farsi sedurre da una musica ricca di suggestioni.

Genere: avanguardia



2015-06-30 21:05:53 13-20 Oktober. Leo Records Festival in Russland.

14-19 Oktober 2015

Leo Records Festival in Russland

http://www.alexkruglov.ru/index.php?option=com_content&task=view&id=597&Itemid=37

VocColours
Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin – Stimmen

&

14 Oktober – Kasan, Museum der sowjetischen Arcade Machinen
14:00

14 Oktober – Kasan, Stary Royal
Vlad Bystrov – Saxophone
Аleх Nadzharov – Electronics
20:00

15 Oktober – Moskau, Alexey Koslov Club
Roman Stolyar – Klavier
Аleх Nadzharov – Electronics
20:30

16 Oktober – Moskau, Dom
Roman Stolyar – Klavier
Alexey Kruglov – Saxophone
Oleg Judanov – Schlagzeug
20:00

17 Oktober – Archangelsk, Archangelsk Kulturelles Zentrum
Timofey Dorofeev – E-Gitarre
Alexey Kruglov – Saxophone
Oleg Judanov – Schlagzeug
17:00

18 Oktober – Sankt Petersburg, GEZ-21
1 Teil
Nikolai Sudnik- Objekte
2 Teil
Vitalij Shostak – Kontrabass
Arkady Gotesman – Perkussion
20:00

19 Oktober – Sankt Petersburg, Zentrum für Musik und Kunst der Majakowski Bibliothek, Nevsky 20
Viktor Sobolenko – Cello
Arkady Gotesman – Perkussion
Angel Ontalva (Spanien) – Gitarre
18:00

Gefördert durch



2015-06-07 19:13:29 (Русский) LATE NIGHT JAZZ. Kulurradio von rbb. Sa 30.05.2015 23:04 - 00:00 Uhr

LATE NIGHT JAZZ

hhttp://www.kulturradio.de/programm/sendungen/150530/late_night_jazz_2304.html

35 Jahre Leo Records – das Berlin-Festival

Am Mikrofon: Ulf Drechsel

Der 1938 in Leningrad geborene Leo Feigin ist seit seiner Jugend Jazzfan und hat sich in der Sowjetunion für dessen Popularisierung engagiert. 1974 emigrierte er nach Israel und kam von dort nach London, wo er für die BBC arbeitete. 1979 gründete Feigin in London das Plattenlabel LEO RECORDS, auf dem er zunächst zeitgenössischen Jazz seiner Heimat veröffentlichte.

Inzwischen erschienen auf LEO RECORDS hunderte Alben mit aktuellem Jazz aus Europa und den USA. Wie wichtig für das Label-Profil auch die deutsche Jazzszene geworden ist, zeigte das zweitägige LEO-Festival anlässlich des 35-jährigen Label-Bestehens im Dezember 2014 in Berlin.

Heute hören Sie das deutsch-ukrainische Vocal-Quartett „VocColours“ mit Gala Hummel, Brigitte Küpper, Norbert Zajac und Iouri Grankin sowie dem Gast Stefan Tiedje aka TJ Shredder (Electronics) und das Trio Frank Gratkowski, Altsaxofon und Bassklarinette, Achim Kaufmann, Piano, Tony Buck, Schlagzeug.

Konzertmitschnitt vom 29. Dezember 2014, Berlin, b-flat



2015-02-25 19:28:02 (English) 35 Years Leo Records Fest Berlin. Fest Review. Jazz.ru. February 2015

Немецкие и российские импровизаторы на 35-й годовщине лейбла Leo Records в Берлине
Автор: Людмила Белова

http://journal.jazz.ru/2015/02/23/leo-festival-berlin/

28-29 декабря 2014 года в берлинском клубе B Flat прошел Leo Records Festival in Berlin, приуроченный к 35-летию британcкого лейбла «Лео Рекордс» — одной из ведущих компаний в области издания авангардного джаза. На фестивале выступили российские и немецкие музыканты Leo Records, показав целый ряд сильных программ. Музыкантов представлял глава лейбла Лео Фейгин.

Сотрудничество немецких и российских (а в прошлом — советских) музыкантов имеет давнюю историю. При всей разности музыкального языка, германские и отечественные музыканты имеют много общего. Достаточно вспомнить проекты Владимира Чекасина или Аркадия Шилклопера с музыкантами из Германии, частые приезды в нашу страну известных немецких музыкантов-авангардистов (Петер Ковальд, Петер Брётцманн, но особенно — Хайнс Гёдеке), участие артистов из Германии в отечественных фестивалях, совместные альбомы (например, диск Брётцманна, записанный в трио с архангельским перкуссионистом Николаем Юдановым и финским гитаристом Сакари Люома). .

Идея фестиваля «Лео Рекордс» в Берлине возникла у Алексея Круглова и его немецкого коллеги, мультиинструменталиста Гебхарда Ульманна, более года назад, когда Алексей был гостем кларнетового трио Гебхарда на фестивале немецких музыкантов «Джаз осенью», который Гёте-Институт проводил в Москве в течение нескольких лет. В результате немецкие музыканты выступили на Leo Records Festival in Russia, организатором которого выступает Круглов. При поддержке Гёте-Института Улльман вместе с пианистом Семёном Набатовым и мультиинструменталистом Франком Гратковски играли на третьем фестивале в сентябре 2014 года (см. репортаж о фестивале на «Джаз.Ру»), а российские музыканты приняли участие в фестивале в Берлине. Мне и моим друзьям удалось побывать на нескольких концертах российского фестиваля «Лео Рекордс» в Санкт-Петербурге и Москве, поэтому очень интересно было посмотреть, как фестиваль будет проходить в Берлине.

Каждый вечер в B Flat Club состоял из трёх отделений.

Второй день начался на столь же высокой эмоциональной волне, как будто между концертами не было перерыва. Первые два коллектива — квартеты. Только первый состав — это квартет саксофонистов-кларнетистов — 4 Reeds, второй — ансамбль VocColours, состоящий из вокалистов с приглашенным гостем — электронщиком Ти Джей Шреддером (настоящее имя — Штефан Тидье: Stefan Tiedje a.k.a. TJ «Terabyte Jokey» Shredder).

4 Reeds, или German-Russian Quartet, как назвал этот ансамбль со сцены Лео Фейгин, состоит из двух немецких музыкантов — Франка Гратковски и Гебхарда Ульмана и двух российских — Алексея Круглова и живущего в Брауншвейге Влада Быстрова. Музыканты играли на альт-саксофонах, кроме Гебхарда, который использовал тенор, зато Гебхард и Франк играли на бас-кларнетах, а Влад с Алексеем — на альт-кларнетах. В каждой пьесе кто-либо из музыкантов менял свой инструмент, и от этого каждая композиция озарялась все новыми звуковыми оттенками. Безусловно, не обошлось без шоу — но шоу, которое идет от самой драматургии пьесы, где театральный элемент является продолжением музыкального действа.

Соединение проникновенных идей с артистичными принципами, преходящими порой уже в плоскость перформанса, проявилось и в выступлении группы VocColours, которая на три четверти состоит из немецких вокалистов (Бригитте Кюппер, Гала Хуммель, Норберт Цаяц). Четвёртого вокалиста зовут Юрий Гранкин, но и он живёт в Германии (Дюссельдорф). Группа часто выступает с приглашенными гостями. На концертах в России в прошлом году участниками их проектов были российские пианисты-импровизаторы — Андрей Разин и Алексей Лапин. Каждый раз VocColours находят новые пути и образы, вдохновлённые идеями приглашённых участников программ. В этот раз электронщик ТиДжей Шреддер создавал особые пространственные пласты, органично вписывающиеся в общую драматургическую и композиционную канву вокалистов. В Берлине идеи вокального квартета вкупе с электроникой вызвали интересные образы. Мне показалось, что в какой-то момент перформанс олицетворял ощущения одиночества, задумчивости человека перед индустриальным миром, но в следующее мгновение эти ощущения внезапно разрушали сарказм и гротеск, что показало некую условность в возникновении точных ассоциаций. Арт-пространство VocColours — это постоянно меняющаяся мозаика картин, образов, состояний. То, насколько гармонично вокалисты чувствуют друг друга, откликаясь не просто на каждый звук, а на полудвижение, даже полувзмах руки одного из участников, производит на слушателя магнетическое воздействие.

Трио саксофониста, кларнетиста и флейтиста Франка Гратковски завершало фестиваль. В его группе — пианист Ахим Кауфман и барабанщик и перкуссионист Тони Бак. Здесь мы услышали импровизационную музыку с характерным для XXI века тонким отношением к звуку и форме. Cо временем импровизационная музыка меняется, мы можем наблюдать, как она вбирает в себя всё больше принципов академической музыки (сонорика, спектральность, микрохроматика, алеаторика, даже элементы додекафонии), становясь более тонкой, даже где-то лиричной в плане новых звучаний, но при этом оставаясь свободной, изящной и вдохновенной. Безусловно, трио Франка — яркий выразительный пример развития новоджазового языка в области новых граней; и отличное завершение фестиваля. Как и первый день, вечер вновь завершался бисом



2014-11-20 16:26:18 (English) zvuKlang. CD Review. Russia. Jazz.ru #57-58. November 2014

VOCCOLOURS & ALEXEY LAPIN

«ZvuKlang»
Leo Records, 2013
Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin (vo), Alexey Lapin (p).

Автор: А.Ф.

http://journal.jazz.ru/2014/11/01/jazz-ru-57-58/

Заманчива и увлекательна идея — оторваться от традиционной классической гармонии и пуститься на волнах фантазии во все тяжкие. Однако формула полной свободы «Делай что хочешь» таит в себе подвох, заключающийся в необходимости решить вопрос: «А чего же я на самом деле хочу такого, чего не мог позволить себе вне этой свободы?» Получается, что в таких условиях музыкант часто загоняет себя в ловушку, воздвигая стену между обновлённым собой и достижениями классической гармонии — и при этом оказавшись лишённым наработанного инструментария средств музыкальной выразительности, служащего мостиком между музыкантом и слушателем.

Как учили раньше на уроках музыки в советской общеобразовательной школе? Мажор — значит, весело; минор – значит, грустно. Позже, конечно, выяснилось, что не так всё просто. Однако очень многие слушатели, не получившие музыкального образования, продолжают воспринимать музыку именно таким образом всю свою жизнь. И, отрекшись от достижений классической музыки (в широком смысле) и пустившись в свободный поиск, музыкант обрекает себя на творчество в границах того, что неподготовленным слушателем в отсутствие ориентиров воспринимается как хаос. А где хаос, там тревога, агрессия и целый спектр негативных ощущений.

Вот почему многие музыканты прибегают к свободному музицированию, взывая именно к этим эмоциям: в контакте с широкой аудиторией безотказно срабатывает именно этот «мостик». Куда сложнее, пользуясь этими средствами, воззвать к светлым образам, не впадая при этом в карикатурность и клоунаду. Однако западногерманскому вокальному квартету VocColours в содружестве с санкт-петербургским пианистом Алексеем Лапиным это удалось вполне. Впрочем, справедливости ради нужно сказать, что в рамках свободного музицирования они не стали воздвигать стену, о которой я говорила ранее.

Альбом, название которого составлено из русского и немецкого слов с одинаковым смыслом («Zvuk + Klang») — это музыка с полуулыбкой. Временами она повествовательна, временами схематична и абстрактна, но неизменно позитивна. При прослушивании альбома вашу покорную слугу, в частности, не покидала мысль, что здорово было бы сделать этот альбом саундтреком к детскому мультипликационному фильму. Не к тем безжизненным, снабжённым синтетической «якобы музыкальной» подложкой мультсериалам, которыми перегружено современное телевидение, а к настоящему мультфильму в духе старых советских мастеров жанра, которые умели в десятиминутный фильм вложить массу мыслей и заставить работать фантазию ребёнка.

Справедливости ради отмечу, что негативным эмоциям в альбоме всё-таки тоже нашлось место — в пьесе «Angst vor Gespenstern» («Страх перед призраками»). Впрочем, пожалуй, это не столько пьеса, сколько литературно-ритмическая конструкция, в которой вокалисты на русском и немецком языках, как заклинание, перечисляют все возможные человеческие страхи — часто взаимоисключающие. Забавно, однако, что, будучи поименованы, страхи эти тоже воспринимаются слушателем совсем иначе — иронически, с полуулыбкой.

Роль Алексея Лапина в данном проекте очень далека от аккомпаниаторской, как можно было бы себе вообразить, прочитав на обложке диска, что содержимое его есть продукт совместных творческих усилий вокального квартета и пианиста. Собственно, заложенная в заглавии альбома формула «VocColours + Алексей Лапин» как нельзя лучше характеризует содержание. Алексей Лапин здесь — фактически пятый голос, участвующий в звуковом полотне наравне с вокалистами; с тем лишь отличием, что делает это опосредованно, через рукотворную древесно-металлическую конструкцию — я имею в виду рояль. Но происходит это настолько органично, что в какой-то момент перестаёшь делать различие между голосами вокалистов и звуками фортепиано.

 



2014-09-12 21:21:08 (English) zvuKlang. CD Review. Frankreich. REVEU&CORRIGEE #99. Mars 2014

VOCCOLOURS & ALEXEY LAPIN

ZVUKLANG

LEO LR 690 – DIST. ORKHÊSTRA

JOHN ZORN

SHIR HASHIRIM

TZADIK TZ 8310 – DIST. ORKHÊSTRA

Author: PIERRE DURR

http://www.revue-et-corrigee.net/?v=parutions&parution_num=99

 

La voix domine ces deux enregistrements. D’un côté un quartet mixte, deux voix féminines (Brigitte Küpper, Gala Hummel), deux voix masculines (Norbert Zajac, Iouri Grankin). De l’autre cinq voix féminines (Martha Cluver, Lisa Bielawa, Kathryn Mulvehill, Abigail Fisher et Kirsten Sollek). Les premiers, VocColours, sont germaniques, les autres, les Sapphites, américaines. Si VocColours fait, semble-t-il, sa première apparition sur cd, les Sapphites ontdéjà émargé sur un autre enregistrement de John Zorn, Frammenti del Sappho, sur Mysterium TZ 8018. Et certaines d’entre elles fi guraient déjà sur quelques enregistrements du même label. Sur
ZvuKlang (contraction de deux mots, slave et allemand, signifiant la meme chose, le son), le quatuor VocColours est accompagné par le pianiste russe Alexey Lapin. La différence principale entre les deux enregistrements réside toutefois dans le style vocal abordé. Les Allemands se réclament surtout de la tradition de l’onomatopée, de l’approche dadaïste de la voix ou, c’est selon (Angst vor Gespenstern), des pratiques du théâtre expérimental européen confrontées à des emprunts slaves ou orientaux. Le tout ponctué par
les interventions rythmées et atonales du piano préparé de Lapin. Délicieusement chaotique…
Shir Hashirimest de facture plus classique. Le point de départ en est le Cantique des Cantiques, poème plus ou moins érotique du roi Salomon, comme en témoignent d’ailleurs les illustrations tirées des croquis d’Auguste Rodin. De la création initiale qui impliquaient des récitants (don’t Lou Reed et Laurie Anderson lors de sa création en 2008 à New York, ou Mathieu Amalric lors de sa présentation à la Cité de la Musique de Paris en 2009 !) ne subsistent ici que le chœur sans textes assure par les Sapphites, plongeant l’auditeur dans un environnement rappelant aussi bien le minimalisme vocal d’une Meredith Monk que le plain-chant médiéval de la pré-Renaissance.



2014-09-11 20:35:15 (English) zvuKlang. CD Review. Deutschland. Bad Alchemy #80. Februar 2014

LEO RECORDS (Klingskerswell,Newton Abbot)

Author: Rigo Dittmann

http://www.badalchemy.de/

zvuKlang (LR 690) ist doppelt gemoppelt, Klang slawisch plus Klang deutsch, also KlangKlang.
Ein russischer Pianist – ALEXEY LAPIN – und ein gemischter Chor aus Nordrheinwestfalen –
VocColours: bestehend aus Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel und dem aus der
Ukraine stammenden Iouri Grankin – improvisieren Nichtlieder aus Vokalklang, Vokalklängen.
Das Quartett, das sich auch schon mal mit Phil Minton verstärkt hat oder mit Lapins Landsmann
Andrei Razin darin schwelgte, Gesangstechniken der freien Vokalisation zu sum¬mieren, bläst
einem mit akustischen Halluzinosen von Namchylak, Katja Cruz und ähnlicher Maulwerkerei den
Hut vom Kopf. Da werden Luft wurzeln bis nach Tuva getrieben, da wird mit absurden Wortfolgen
die ‚Angst vor Gespenstern‘ ausgetrieben. Dabei wird dieser Titel als Bordun geloopt, werden
Wörter, die sich ansonsten selten begegnen, in deutsch und russisch rezitiert. Darum herum
dominieren jedoch Laute aus sämtlichen 18 phonetischen Zonen von exo-labial über pharyngal
und glottal bis laminal und apikal. Immer wieder im Chor so rhythmisiert oder dramatisiert,
dass ethnisch-archaisch-folkloreske Anklänge an Schamanen- und Stammesgesänge umkippen
in deren brutistisch-dadaistische Adaptionen und in kasperltheatralische Steigerungen solcher
wilden und ‚primitiven‘ Artikulationen. So, dass das kubofuturistische »Zaum« der von
Welimir Chlebnikow und Alexei Krutschonych entdeckten Ur- und Lautlande hörbar wird,
dazwischen aber auch eine blonde Vision von Ys, durchwirkt mit Mouthonschen Mantras,
Mintonschen Simultanübersetzungen aus dem Duckburgischen und jazzpolizeiwidrigem Scatting.
Lapin klimpert dazu, als wäre dieser Vokal-Hurz in Konzertsälen gang und gäbe. [BA 80 rbd]

Seite 34



2014-08-31 21:55:23 (English) zvuKlang. CD Review. Netherlands. Jazzflits. March 2014

VOCCOLOURS & ALEXEY LAPIN / zvuKlang

Author: Herman te Loo

http://jazzflits.nl/jazzflits12.08.pdf

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Leo Records

Bezetting: Norbert Zajac, Brigitte Kupper, Gala Hummel, Iouri Gankin (voc), Alexey Lapin (p).

Vocale kwartetten in de geimproviseerde muziek zijn dun gezaaid. Alleen dat gegeven al maakt ‘ZvuKlang’ tot een bijzonder album. Het Duitse kwartet VocColours zocht voor zijn debuut contact met de Russische pianist Alexey Lapin. Dat pakt goed uit, want de Rus functioneert als een vijfde stem in het geheel. Hij voelt goed aan waar hij wel en niet moet spelen en welke tactieken het best uitpakken om de gang van zaken optimaal aan te sturen. De Duitsers brengen een uniek mengsel van schijnbaar onverenigbare muzikale werelden. Soms klinken de vocale harmonieen even loepzuiver als bij Manhattan Transfer en is de ritmiek al even perfect en spatgelijk. Dat is bijzonder als je bedenkt dat er geen noot op papier staat. Maar VocColours gaat niet voor gestaalde perfectie, zoals de Amerikanen, maar voor muzikaal avontuur. Dat is er in de vorm van andersoortige stemklanken, waarbij de naam Jaap Blonk menigmaal door mijn hoofd ging. De dadaistische, ritmisch gesproken teksten van ‘Angst vor Gespenstern’ zijn tegelijk grappig, spannend en fraai. Maar ook de tegen de Russische volksmuziek aan hangende opening van ‘Hey ho’ geeft ‘ZvuKlang’ een unieke lading mee.



2014-07-24 17:38:07 (English) zvuKlang. CD Review. UK. Jazz Views. March 2014

VOCCOLOURS & ALEXEY LAPIN / zvuKlang

Author: Ken Cheetham

http://jazzviewscdreviews.weebly.com/march-2014.html

Leo Records CD LR 690

VocColours – voices; Alexey Lapin – piano
Recorded in St Petersburg, Russia, June 2013

VocColours is a German vocal quartet and pianist Alexey Lapin is Russian; his piano sounds prepared.
The reverberation of these voices and piano together often suggests electronic music, which it is not, but this leads me to propose that such music has had its influences here. The voices are so manipulated that they seem electronic and so echo the effects of musique concrète, the piano
falling into line, like a ricochet from John Cage. The voices and rhythms also reveal other influences, the scat jazz vocal, voiced native-American forms, intonations from near-Orient sources.

The vocal lines here, spoken, growled or sung seem to take on themselves a unifying essence, as though to explain what the musical parts are all about, as if it might otherwise be bewildering. This, along with all those varied influences mentioned, presents a musical collage such as those of Varèse and Berio.

The collage is populated by these voices and the amalgamation of all these elements becomes a piece of thoroughly expressionist theatre in five
acts; the voices provide dance, drama and speech; the piano controls the lighting.

This is a very interesting and exciting album whose sleeve notes tell you very little at all, except to advise you to play it loud. So you should or you will miss the very quiet introduction to the opening track.



2014-07-23 14:06:36 (English) zvuKlang. CD Review + Chart. Russia. zvuki.ru. February - June 2014

VOCCOLOURS & ALEXEY LAPIN / ZvuKlang

Author: Oleg Zinoviev

http://www.zvuki.ru/M/P/33785/

Как и положено импровизационной музыке, ”zvuKlang” — это концертная запись. Совместное выступление вокального импров-квартета VocColours и российского пианиста Алексея Лапина состоялось прошлым летом в питерском клубе. За издание диска ответственен лэйбл Leo Records — между прочим, имеющий непосредственное отношение к записям таких гигантов авангарда и фри-джаза, как Сэсил Тэйлор (Cecil Taylor), Фил Минтон (Phil Minton), Вячеслав Ганелин и Сергей Курехин.
Несмотря на относительно небольшую историю, VocColours — команда взрослых профессионалов с довольно пестрым музыкальным опытом. Гала Кюммель (Gala Hummel), например, начинала с вокала и барабанов в панк-группе, а бывший соотечественник Юрий Гранкин — как вполне традиционный джазовый музыкант. Еще VocColours успели отметиться сотрудничеством со знаменитым пианистом-импровизатором Андреем Разиным. Итогом всех исканий и стал, похоже, “zvuKlang” — очень интересная и крепкая работа, яркий пример импров-жанра.

Здесь, конечно, присутствуют необходимые и отчасти формальные категории — атональность, взрывная смена настроений, аритмия. Вокальная техника в целом не то чтобы разнообразна, она скорее преодолевает образы: то вы слышите какие-то невнятные шумы — треск, кашель, смешки, цоканье с кваканьем, которые вдруг уступают жалобам удрученной „японки“, то гудит чуть ли не тувинский хоомей, или вдруг звучит классический джазовый вокал с речитативами, скэтами и прочей атрибутикой.
Несмотря на вокальную насыщенность, фортепиано выполняет отнюдь не вспомогательную функцию; пианист тонко чувствует момент: иногда он упрямо молчит, иногда вдруг лупит по клавишам, безумствуя в угоду свальному безумию квартета. Не случайно, наверное, лучшие моменты записи — моменты абсолютной, шаманской импровизации, когда происходящее увлекает слушателя настолько, что нет уже необходимости сосредоточения, когда сознание почти не сопротивляется, — и мелькают какие-то дикие образы, а потом вдруг — мутная тишина, и тут же — клавишная встряска, крещендо возвращающая в действительность.

Интересны и вкрапления явно неимпровизационных вещей: например, билингва „Angst vor Gespenstern“ (“Страх перед духами”), где мантрой — на немецком и русском — звучит заглавие, и зачитываются экзистенциальные тэги: “Ад, никчемность, Вирджиния Вулф, бюрократия, старость, война, рыбий жир, Люберцы, зубной врач…”
Слушать такую музыку — занятие непростое и во многом интуитивное: порой нужно напряженно вслушиваться, следить за причудливыми рисунками звуковых и голосовых трансформаций, но чаще требуется полное расслабление, на уровне медитативной отстраненности.
“zvuKlang” , тем не менее, — традиционная запись, в том смысле, что она представляет собой образцовую формулу импров-музыки — непредсказуемую, живую структуру, выходящую за пределы уютных гармоний и жажды контроля. Еще одна форма универсальной свободы.

8.4.2014



2014-07-22 16:32:23 (English) zvuKlang. Chart. USA. Asheville FM. January - April 2014

VOCCOLOURS & ALEXEY LAPIN / ZvuKlang

18.1.2014

http://www.ashevillefm.org/news/01/2014/asheville-fm-charts-for-the-week-ending-1182014

Asheville FM Top 30 Chart

1. Sharon Jones and the Dap Kings – Give the People What They Want (DAPTONE)
2. Nightmare Boyzzz – Bad Patterns (SLOVENLY)
3. VocColours & Alexey Lapin – zvuKlang (LEO)
4. Yuck – Glow and Behold (FAT POSSUM)
5. Stave – Reform (FLINGCO SOUND SYSTEM)
6. Jerry Hunt – Haramand Plane (POGUS PRODUCTIONS)
7. Damien Jurado – Brothers and Sisters of the Eternal Son (SECRETLY CANADIAN)
8. The Poets of Rhythm – Anthology 1992-2003 (DAPTONE)
9. V/A – Nublu Sounds 2 (NUBLU)
10. Arcade Fire – Reflektor (MERGE)

Asheville FM Jazz Chart
1. VocColours & Alexey Lapin – zvuKlang (Leo)
2. Jerry Hunt – Haramand Plane (Pogus Productions)
3. Xenia Pestova – Shadow Piano (Innova Recordings)
4. Yusef Lateef/Roscoe Mitchell/Adam Rudolph/Douglas R. Ewart – Voice Prints (Meta)
5. Evan Parker/Joe McPhee – What/If/They Both Could Fly (Rune Grammofon)
6. Exploding Star Orchestra/Rob Mazurek – Matter Anti Matter (RogueArt)
7. Ab Baars/Meinrad Kneer/Bill Elgart – Give No Quarter (Evil Rabbit)
8. William Parker – Wood Flute Songs (AUM Fidelity)
9. Rempis Percussion Quartet – Phalanx (Aerophonic)
10. Survival Unit III – Game Theory (Not Two)

Asheville Experimental Chart
1. VocColours & Alexey Lapin-zvuKlang(Leo)
2. Simon James Phillips-Chair(Room 40)
3. 303 Committee-Conquest(Inam Records)
4. Blevin Blectum-Emblem Album(Aagoo)
5. Jeff Carey-s/t(Forwind)
6. Jerry Hunt-Haramand Plane(Pogus)
7. Rangefinder-Harmony Slate(A Guide to Saints)
8. Wayne Mason-Vague Directives(self)
9. Xenia Pestova-Shadow Piano(Innova)
10. RH New Bedford Squall(Inam)



2014-07-21 17:26:36 (English) zvuKlang. CD Review. Canada. Monsieur Délire. 22 January 2014

VOCCOLOURS & ALEXEY LAPIN / ZvuKlang

Author: François Délire

http://blog.monsieurdelire.com/2014/01/2014-01-22-voccolourslapin-blazing.html

“Zvuk” signifie son dans plusieurs langues slaves. Et “Klang” signifie aussi son en allemand. ZvuKlang, donc, puisque le pianiste Alexey Lapin est russe et que le quatuor de vocalistes VocColours est allemand. Très beau disque enregistré en concert à St-Pétersbourg. VocColours, c’est deux hommes et deux femmes qui pourraient bien avoir étudié avec Phil Minton (ou Lauren Newton). La magie opère parfaitement avec Lapin, au style si ample, si volubile parfois, qu’il réussit constamment à maintenir une présence équilibrée devant ces quatre voix. La pièce titre est un petit bijou d’improvisation alliant techniques non idiomatiques, rythme et pur délir. Par contre, “Angst vor Gespenstern” va trop loin dans la répétition d’une cellule rythmique et devient lassante. Les trois autres pièces se situent entre ces deux extrêmes, faisant de ZvuKlang un disque fort apprécié. Une autre réussite au catalogue de Lapin, et VocColours est une belle découverte – je ne connaissais pas ce groupe.

“Zvuk” means sound in several Slavic languages. And “Klang” also means sound in German. So we have ZvuKlang, a collaboration between Russian pianist Alexey Lapin and German vocal quartet VocColours. A beautiful CD recorded live in St. Petersburg. VocColours consists of two male and two female singers, and they could have all studied under Phil Minton (or Lauren Newton). It’s a perfect match between them and Lapin, whose ample and often talkative style allows him to maintain a strong presence throughout in front of these four voices. The title track is a wonderful improvisation that draws on non-idiomatic techniques, rhythm, and pure delirium. On the other hand, “Angst vor Gespenstern” goes repeats the same rhythmic cell too often and grows tiresome. The other three pieces fall in-between these extremes, which makes ZvuKlang quite an engaging listen. Another success in Lapin’s discography, and VocColours makes a fine discovery – I hadn’t heard of them before.



2014-07-21 17:25:22 (English) Zvuklang. CD Review. Czech Republic. His Voice. 20 January 2014

VocColours & Alexey Lapin: ZvuKlang

Author: Z.K. Slabý

http://www.hisvoice.cz/clanek_1741_voccolours-alexey-lapin-zvuklang.html

Phila Mintona (i vzhledem k jeho světoběžnickým workshopům, ve kterých s žáky progustýrovává šance neobvyklého vokalizování) můžeme považovat za nadkmotra hlasové ekvilibristiky. Vydavatelský text alba ZvuKlang (což je dvakrát zvuk, rusky nebo i česky a německy) sice tvrdí, že německé kvarteto VocColours nemá s Mintonem téměř nic společného, ale nemá pravdu. Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel a Iouri Grankin působí jako Mintonovi alumni a není jim to k hanbě ani ke škodě. Vydavatelský text rovněž praví, že ruský pianista Alexey Lapin, který se do projevu čtveřice přímíchává, rozpolohovává ji i pospojovává, nemá téměř nic společného s Cecilem Taylorem. To je ovšem pravda, protože Lapinova vstřícnost ke spolupachatelům alba je nabíledni, nesnaží se je přemustrovávat, což by si Taylor neodpustil. Jestliže v pěti obšírných zvukových eskapádách tedy VocColours namnoze mintonují na čtvrtou, Lapin vše obohacuje jakýmsi dowestonováním (viz Veryan Weston, častý Mintonův souputník), což má svoji logiku.

Jestliže se vokalisti v Now vynořují zpozadaleka s dýchavičným vichrnem a přecházejí z broukava a jekava do uštěbetávání, žalobnění, volavého drmoliva a výskotačení, křečovinek i litanična, zpytava i náznakova, Lapin proplétání hlasů a hlásků nejen podmalovává, ale přetahuje se s nimi bez znásilňování  o prostor, který na chvíli výtlukově ovládne i za používání klavírních útrob, leč v pospěšné rytmičnosti hlasisté znásobí výhlučnost zběsilostními pokřiky, melodramatizují škorpivost či blábolivost jako u vytržení. Jejich pazvučivé „vypravěčství“ je rozdivené, rozbíhavé, naléhavé, až vřídelnostní a je tudíž na klavíru, aby vše prokotvoval a dodatkoval. Heroičně výtočné zbojnění, plné halekačně i skřekově výbušného repetání charakterizuje improvizaci Hey ho. Nejde však o sedm trpaslíků, notujících si písničku cestou z práce za Sněhurkou, nýbrž uskřinuté i dávenkové bručnožalnění, plné blábolinek, vzdýmavek a vzedmutek s hromosvodným souběhem klavírní perforace. Hlasové srocování, vybreptávání, vyzvučování a slabičnění vévodí rovněž titulní kompozici, je to vroucí kotel vřavné hulákovosti, rorátovosti i výkřičnosti, plné pajánování, stěžovatelnění, rampepurdění, výstražnění, přecházející přes zalykavost do podivného dialogu jasnohlasu s chrčením a škvrčením.

Zcela odlišný je však Angst vor Gespenstern, rytmizované recitačno, bazírující na chorálovém opakování strach-před-strašidly v ruštině a němčině, do něhož jednotliví mluvčí nasouvají, z čeho všeho můžeme/musíme mít obavy. Nejde totiž o žádné strašidlování, nad podestýlkou recitativu vyvstává, co všechno přináší současná doba a co nás tedy může děsit od násilí mládežnických band, úředničení, mikrobů, narkotik, brutality, naivity, intelektualismu, vztahů mezi lidmi, obchodničení, rozvodovosti a tak dále až po návštěvu zubaře. Vymknutosti doby odpovídá i protkávání dalších a dalších hrozeb od politiky po alzheimra. Výsostně originální pojetím i formou. K ekvilibristickým zuřivůstkám se ovšem čtveřice opět navrátí v závěrečném Equilibre, zaplněném přívaly chrčenek, dávenek, pobručovánek, rámusivek, výtržnůstek, pitvořivek, vrčenek, koktavek či rámusivek; místy to připadá, jako by hráči mariáše s patřičnými hláškami vynášeli karty a dostávali se tak do dramaticky vyhrocených situací. Vše je plné zrůzňovaného a vyhecovávaného soubornění a tajuplného komorničení, smíchování a vybušnění, dokud po desáté minutě nedojde k dovíření a dovzdešnosti.

Jak říkám: Minton může být magnus parent tohoto projektu, nic to však neubírá na dooriginálničení  projevu VocColours. Jejich vehemence je bezpříkladná, jejich zvukozvučnost (v souhlasu s názvem alba) tak rozmanitostní, jak to jen jde. Pokud nejste zrovna ctitelé Binga Crosbyho a jenom Binga Crosbyho a jemu podobných, najdete na ZvuKlangu bohatou nabídku překvapivého výtržnostnění, které může (i v kladném slova smyslu) ohromit, ale zároveň ponoukat k přemítání o všem možném, co se kolem nás změnilo a mění.



2014-07-21 17:24:54 (English) zvuKlang. CD Review. Italy. Percorsi Musicali. 15 December 2013

VocColours + Alexey Lapin: Zvuklang

Author: Ettore Garzia

http://ettoregarzia.blogspot.de/2013/12/voccolours-alexey-lapin-zvuklang.html

The memory of Luciano Berio and his musical concepts are a leit-motiv that recurs often in this blog recently. Especially with regard to the vocal, Berio remains a light, the real change!
Without him there wouldn’t have been a real turning point in the large receptacle of avant-garde theater and opera. With Berio began the process of analyzing the powers of the voice wherever it was in the world.

The German vocal quartet, VocColours, is based precisely on the set of relations of the voice compared to the feelings to be expressed. In this work for Leo R., the VocColours (Norbert Zajac, Brigitte Kupper, Gaia Hummel, Iouri Grankin) are accompanied by Russian pianist Alexey Lapin: an ambiguous assortment for many people, but perfectly natural when viewed in the name of music and the universality of man. So, in the internal notes.. „…Germany and Russia are known to have been in a complicated relationship since time immemorial and certainly there were some cultural repercussions of that fact. But this album, if anything, is a glorious example of another line of thought….“.

The universality of thought is found precisely in the music: the voice can be related with our feelings, rather it is the vehicle for expressing them, although often we believe that there may be a split between spirit and intellect; and this universality of thought knows no national borders.
In this cd I would say that the work on vocal methods is geographically complete: we start from Berio and the experiences of contemporary European theater, then, we are transferred to the exteriority of vocalese jazz, and we have to take into consideration remnants of Americanness through armored impulses on vocal forms of the native Americans or on the biological forms of McFerrin’s voice, as well as we perceive shadows on Russian traditional singing and Eastern chant. The comprehensive approach is clearly condensed, and perhaps a great business card of what I mean in this sense might be „Hey ho“ (track n. 2). The intervention of the great Russian pianist is used for a wise creation of atonal or surreal atmospheres (with piano preparations) that give an artistic flavor more complete.
„Zvuklang“ is something that my words can make seem chaotic, but whose listening „soundly“ refutes the confusion, highlighting a valuable project and some highly trained musicians.

__________________________________________________________________________IT

In questi giorni su questo blog ricorre spesso il ricordo di Luciano Berio e delle sue concezioni musicali. Specie per quanto riguarda la vocalità, Berio rimane un faro, il vero cambiamento: è grazie a lui che nella nuova panacea avanguardista, riunita nel teatro, si è creata una svolta effettiva e si è cominciato ad analizzare i poteri della voce in tutte le parti del mondo.
E‘ proprio sul gioco delle relazioni della voce rispetto ai sentimenti che si pone il lavoro di questo quartetto vocale tedesco, i VocColours (Norbert Zajac, Brigitte Kupper, Gaia Hummel, Iouri Grankin) accompagnati dal pianista russo Alexey Lapin: un assortimento ambiguo per molti ma perfettamente naturale se visto in nome della musica e dell’universalità dell’uomo. Così nelle note interne… „…Germany and Russia are known to have been in a complicated relationship since time immemorial and certainly there were some cultural repercussions of that fact. But this album, if anything, is a glorious example of another line of thought….“.
L’universalità di pensiero viene trovata appunto nella musica: la voce può essere messa in relazione con i nostri sentimenti, anzi è il veicolo per esprimerli, nonostante spesso si creda che ci possa essere una frattura; e l’universalità di pensiero non conosce i confini nazionali. Qui il lavoro sulla vocalità è direi geograficamente totale: partendo da Berio e dalle esperienze del teatro contemporaneo europeo, si trasborda nelle esteriorità del jazz vocalese, prendendo in considerazioni scampoli di americanità attraverso pulsioni „blindate“ sulle forme vocali dei nativi americani o quelle biologiche di McFerrin, nonchè arriva un’ombra sul canto tradizionale russo ed orientale. L’impostazione complessiva è chiaramente condensata, e forse un ottimo biglietto da visita su quello che voglio dire in tal senso potrebbe essere „Hey ho“ (la traccia n. 2). Lapin, dal canto suo, si limita a creare saggiamente le atmosfere con tocchi pianistici che rimbalzano dall’atonalità alle preparazioni interne al piano.
„Zvuklang“ è qualcosa che dalle mie parole può sembrare a voi caotico, ma il cui ascolto smentisce sonoramente quella confusione, mettendo in evidenza un progetto validissimo e dei musicisti preparatissimi.



-->