Пресса

2019-04-04 21:35:20
(Deutsch) Ganglia in the air. 5.4.2019. Radio Kultura. Moskau

Автор: Дмитрий Ухов. Радио Культура

http://www.cultradio.ru/brand/episode/id/62860/episode_id/2157063/
 
05 апреля 2019 | 01:30

Собственно, «On T’entend» («Тебя слушают») – это название 5-го трека на диске Ganglia вокального квартета VocColours (Германия) московского пианиста Андрея Разина. Наверняка наши постоянные слушатели поняли, о чем и ком речь.

Андрей – дипломированный композитор, основатель и бессменный лидер трио «Второе приближение» с 1998 года. «Как бы новый джаз, но не радикальная free jazz’овая импровизация, а то, что называется – с человеческим лицом: вполне себе афроамериканский драйв, даже свинг, в академических, в том числе вокальных, формах, но с этническим колоритом (восточноевропейским).

Что особенно важно – новая музыка объединила людей творческих, давно и хорошо зарекомендовавших себя в популярных стилях и жанрах. А вместе, нечто очень близкое Дэйву Брубеку, не случайно Андрей Разин даже состоял с классиком джаза в переписке. И посвятил ему один из альбомов «Второго приближения». Также Разин посвятил сольный альбом другому классику ХХ век – Сергею Прокофьеву…

Ровно год назад в «Музыке автономных областей» мы с вами слушали отрывки из «Вербально – звукового представления» – «Сказки Пушкина, или Мартовские коты» (тоже в кавычках) – проект Вячеслава Ганелина со «Вторым приближением», барабанщиком Олегом Юдановым и Михаилом Митропольским в качестве мелодекламатора. Но Андрей Разин сотрудничает и с театром и, в свое время, с телевидением. И, разумеется, с другими музыкальными коллективами, с 2012 года с вокальным квартетом VocColours.

На «Russian affair» – третьем диске немецкого квартета, в целом записанным с другим пианистом – Романом Столяром, есть один бонус трек с Андреем Разиным в качестве пианиста и автора музыки – под знаковым названием «The Beginning»– «Начало». И вот «продолжение» – альбом «Ganglia» (португальский лейбл Creative Sources).

Ganglia – термин из облачных технологий, но может описывать и человеческую нервную систему, в том числе и связи, которые устанавливаются, когда импровизаторы слушают друг друга. Но примечательно: мотто на интернет – странице баса Юрия Гранкина позаимствовано из песни польской певицы Крыстыны Пронько «Где те дороги, что в воздухе и на земле?» VocColours, как и «Второе приближение», сложились из уже опытных артистов, до возникновения ансамбля занимавшихся «фонической поэзией» и пост-роком (Гала Гуммель и Бригитте Кюппер), так же джазом (инструментальным – Норберт Заяц и вокальным – Юрий Гранкин).

Несмотря на отдельные реминисценции с джазом и cabaret noir (трек Poltergeist) – Ganglia – не джаз. Практически все «компровизации» (исключая заглавную) строятся так. В основном начинает Андрей Разин – как всегда с таким композиторским чувством формы, что не поймешь, чего больше в его компровизациях – композиции или собственно импровизации. И к нему подключается весь квартет со всем своим облаком интуитивных, считай, нейронных связей. Как бы настраивается по его – Разина фортепьяно. И вообще, вокальный саунд мне напомнил … «Stimmung» Карлхайнца Штокхаузена.

Может, ложная ассоциация из-за названия (штиммунг – «настройка», при этом «штимме» – голос), а также немецкоязычной фонетикой, чуть в чуть ли карнавальных выкриках. Но, в любом случае – это не постмодернистская интертекстуальность, это настоящая импровизационная музыка наших дней.



2019-02-09 15:13:49
(Deutsch) Ganglia. CD Review. Deutschland. Bad Alchemy-100. Januar 2019

Bad Alchemy. Auflage 100  

Nowjazz plink’n’plonk — Creative Sources (Lisboa)

Author:  Rigobert Dittmann
 
https://www.badalchemy.de/
 

Nach dem Bassisten Eberhard Kranemann bei «Luxatio» (und dem Miteinander mit Brassimi­lation oder 3Style) hat VOCcOLOURS nun bei Ganglia (CS 548), wie schon bei «ZvuKlang» mit Alexey Lapin, mit ANDREI RAZIN (vom The Second Approach Trio) wieder einen russischen Pianisten an der Seite. Die rhein-ruhr-regionalen Zungenschnalzer, also Gala Hummel (die als Drummerin mit The Absurd sich, statt über The Wire, auch über BA-Geschwurbel hätte lustig machen können), Brigitte Küpper, Iouri Grankin & Norbert Zajac (die alle drei auch beim Kölner Feral Choir Polyfolie, dem KlangDrangOrchester und dem Wuppertaler Improvisations Or­chester mitkandideln), machen sich hier übers blaue (‘Blue’) und goldene Ende der Banane her (‘Golden fog’). Dazwischen gibt’s Poltergeister, Brownschen Molekulardampf, ‘A BING’, ‘A faint chill’ und sogar ein Requiem (ohne i). Damit ist die Gefahr verbunden, über Grids und Cluster zu stolpern, die Helau-Alaaf-Grenze zu verwischen und sich die Nerven zu verknoten. Ohne Knoten in der Zunge lutschen die Vier da zu melancholischem Geklimper mit leeren Taschen an der blauen Stunde. Grotesk gekrächzter Singsang findet mit joyce’schem Beiklang zu scat­tendem Stakkato, Razin gnomt à la Mussorgski. Weiche Zungen schlabbern schlüpfrig, Razin schuhplattlt dazu auf Holz und Draht. Und kitzelt die Mädels mit quickem Gequirle, dass sie kichern, swinglesingen, kirre hinschmachten und synchron tänzeln. Ein glossolaler Blues wird mit groteskem Growling verstolpert, Razin kapriolt, auch die Herren scatten genüsslich. Toll, wie sie sich einfach hinstellen, jede/r für sich Instrument genug, um Dschungelgeschnatter und kasperltheatralischen Klamauk auszuspucken. Razin plinkt und plonkt mit Draht, einer spielt Medium für Phil Mintons quicklebendigen Geist, eine kauderwelscht Quatschchinesisch, das Piano galoppiert. King Imagine klingelt als ukrainischer Gast mit Glöckchen, es wird auf Eis geurmelt, tiriliert und zu wilder Pianistik lauthals gegröhlt. Um danach kleinlaut zu trauern und modrige Pilze zu kauen und plötzlich doch stampfend und trotzig zu tanzen. Aus über­sprudelnden Schlabbergoschen quellen rasant schnatternde Geschwindigkeitsexzesse. Spitzentänzelnde Razinistik löst abruptes Gegiggel aus, knörendes Gequengel und barbarischen In-taberna-Gesang, der in sonnenklarem Arabisch abgemahnt wird. Der Ausklang jedoch versinkt als ein gesummter goldener Sonnenuntergang. [BA 100 rbd]



2019-01-19 18:48:08
(Deutsch) Ganglia. CD Review. Tschechien. UNI KULTURNI MAGAZIN. Januar 2019

kulturní magazín Uni
Author:
 
https://www.magazinuni.cz/hudba/voccolours-andrei-razin-ganglia/
 
Hlasoví výtržníci VocColours (Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin) mě zaujali svým překvapivým rozdychtěním už na albu ZvuKlang (2014), vtahující vírností na CD Luxatio (2015) a rusky prozvučenou aférovostí na kompaktu Russian Affair (2017), přičemž přídatkovým ozvláštněním bylo vždy hostování hudebníka, který výsledný dojem prozářil a prohloubil (pianista Alexey Lapin, basista Eberhard Kranemann a čtyři Rusové). Na bonusu z roku 2012 se při poslední akci objevil i pianista Andrei Razin, což mě vedlo k domněnce, že spolupráce s ním může být výhledem do budoucna. Stalo se, a to na opusu Ganglia, nahraném v roce 2016 v kölnském Loftu. A opravdu: Razin tu sehrál skutečně souroli až drogové závislosti, která jeho partnery ještě nadměrněji excituje.

Razin navozuje náladu, kterou vokalisti postupně rozfofrovávají do prodialogizované naléhavosti, plné zvýrazňovaného protajemňování. Hlasy se emotivně rozvrkočí, vřavní, treperendují (především vokalistky), rozrepetají, přehršlují, tirádují, překotně výstřelkují, jančí a vrdlouhají, a je to klavír, který je popichuje, námitkuje, trucuje i se jakoby mimochodem promelodizovává do změti hlasových nahloučenin. Každé z deseti zastavení (od Poltergeist ke Golden Fog) má svoji nezaměnitelnou atmosféru (znásobenou ve dvou případech zvony a zpívajícími nádobami Kinga Imagina) od vzrušivé grotesknosti přes výbušnou výmluvnost až do zvukového propadliště, vokalisté jsou pikantně zahoufovaní, troufale rozhulákaní či rozjařenostně pindající, ale také zádyšně zašmelcovaní nebo proslabikovaně breketaví. Klavír předvídá, co se uděje, proto vylaďuje dění drobnými oslími můstky mezi parodizujícími či naopak romantizujícími disparátnostmi. Vše je tu zádrhelné, náhlostně rozdurděné nebo bezbřeze cirátové, lišácky zazmatkované či znásilňovaně pinoživé až do rozmihotaného uzavírání, hlasová disparátnost, jaká hned tak nemá obdoby, je i kompozičně vygradovaná a prodimenzovaná. Radost poslouchat!



2019-01-11 20:13:02
(Deutsch) Ganglia. CD Review. Deutschland. NRWJAZZ.NET. January 2019

VocColours mit Andrei Razin |  Ganglia

Author: Uwe Bräutigam
 
http://nrwjazz.net/jazzreports/2019/Ganglia_CD_von_VocColours_und_Andrei_Razin/
 

Düsseldorf, 07.01.2019 | Das Vokalensemble VocColours aus dem Rheinland hat eine neue CD veröffentlicht, gemeinsam mit dem russischen Pianisten Andrei Razin und dem Ukrainer King Imagine (Alexei Mikryukov) an Glocken und Klangschalen. VocColours, das sind die vier Vokalkünstler*innen Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin und Norbert Zajac.

Wie auf ihrer letzten CD Russian Affair bestechen VocColours durch ihre Bandbreite an Stimmkunst und musikalischen Ideen. Die CD besteht aus Live Mitschnitten aus dem LOFT und dem Salon de Jazz in Köln. Zehn Stücke sind auf der CD, mit einer Spieldauer von einer knappen Stunde.

Bei dem Eingangsstück Blue wähnt man sich in den 40er oder 50er Jahren in einer amerikanischen Bar. Es beginnt mit ein paar Klavierklängen, dann entsteht Jazzgesang. Der Gesang wird immer wieder durch Sprechen gebrochen, aber die Stimmung bleibt erhalten. Das 2. StückPoltergeist beginnt mit tiefem gutturalem trunkenem Singen, dann werden verschiedene Stimmhöhen eingesetzt. Das Scatten und die Silben in Phantasiesprache lassen eher an kleine Kobolde denken als an einen Poltergeist. Der Titel des nächsten Stückes Brownian Motion, Braunsche Bewegung oder besser Molekularbewegung ist sehr treffend gewählt. Gemeint ist damit die ruckartige und unregelmäßige Wärmebewegung kleiner Teilchen und so agieren auch die Stimmen der VocColour Künstler. Es hört sich an, als ob die Stimmen sich unvorhersehbar im Raum bewegen.

Im Stück A Bing werden die Zuhörer*innen in einer knappen Viertelstunde durch ein Panoptikum der Vokalkunst geführt. Es ist zu hören wie mit dem Klavier synchron gescattet wird, es gibt bluesigen Sprechgesang mit rauer Stimme alla Tom Waits, Silben werden getönt in der Manier der südindischen Trommelsprache Konnakol, Andrei Razin gibt eine emphatische Klavierimprovisation zum Besten und vieles mehr können wir allein in diesem einen Stück hören.

Auf On t´ended hören wir keckernde Stimmen, wie von kleinen Trollen, hohes Quietschen, Schmatzen, Flüstern und Laute in einer “nordisch“ klingenden Phantasiesprache und wohl aus dem Flügel kommende perkussive Klänge und Poltern. Mit schnellem vielstimmigem leisem Sprechen endet das Stück.

Andrei Razin spielt im 6. Stück ein langes Klavier Intro und dann erst kommen die Stimmen hinzu. Alles geht dann in wildes Klavierspiel über mit lautem Gesang. Die nächsten Stücke sind sehr unterschiedlich und abwechslungsreich. Requem 7 beginnt wieder mit einer Klaviereinleitung und dann kommt melancholischer Gesang hinzu, der durch Marschrhythmen abgelöst wird, Rufen Schreie, Worte, expressives Klavierspiel und endet in wüstem Chorgesang.

Das kurze Titelstück Ganglia, untypisch für den Rest der CD, ist ein schnelles nervöses Stück. Irgendwer hat wohl die Ganglien gereizt.

Hecheln, Sprechen, Stöhnen, klagender Singsang, rhythmische Silben und atemloses Sprechen werden in Sonnenklar eingesetzt. Das letzte Stück fällt etwas aus der Reihe und bringt einen weiteren Farbtupfer in das bunte Klangbild hinein.

Golden Fog könnte in einem tibetischen Tempel aufgenommen worden sein. Klangschalen, raunender und summender Gesang, sphärische Klänge, einzig einige helle Klaviertöne erheben sich aus dem “Mönchsgesang“.

VocColours liefert experimentelle Gesangskunst vom Feinsten. Auf der CD Ganglia bieten sie ein Kaleidoskop an Vokalkunst und mit dabei ist immer eine Prise Humor.

Ganglia – VocColours & Andei Razin

CD Creativ Sources Recordings 548

Bestellen bei:

iouri@grankinjazz.com

www.facebook.com/VocColours



2018-12-31 08:05:16
(English) Ganglia. CD Review. Italy. Percorsi Musicali. December 2018

VocColours Andrei Razin: Ganglia

 

Author: Ettore Garzia

http://www.percorsimusicali.eu/2018/12/30/sistemi-sensoriali-della-vocalita-voccolours-con-andrei-razin/

Quando si parla di sviluppo di un settore musicale si cerca di prendere in esame quanto fatto da compositori e musicisti prima dell’intervento creativo. In materia di vocalità la storia non è certo avara di consequenzialità, ma resta ancora piuttosto defilato l’interesse sulla vocalità moderna, soprattutto quella di stampo improvvisativo. Ganglia, il nuovo cd dei VocColours assieme al pianista Andrei Razin, costituisce un esempio lampante di come lavorare a pieno regime su condensazioni umorali della vocalità a cui bisogna dare un seguito: lavoro epidermicamente organizzato per svilupparsi dalle parti del free jazz, Ganglia è un turbine emotivo che scuote quattro voci e un pianoforte, per articolare una terra della meraviglie immediatamente percebile all’ascolto. Artisticamente si presta attenzione alla frammentazione, ad una serie di tecniche estese producibili dalla voce e alla possibilità di formare «unici» armonici che non hanno una regola spiegabile nè in cielo nè in terra. La particolarità dei VocColours sta nel fatto che musicalmente essi sono riusciti a creare un ponte tra la sperimentazione vocale di Jaap Blonk, quelle della musica classica post 1950, quelle delle falsificazioni vocali di McFerrin e dell’attitudine armonica delle grandi formazioni vocali con un gancio nel jazz (Trio Lambert-Hendricks-Ross e poi Manhattan Transfer).

Ganglia è grandissimo già dalla cover, una riproduzione di Niepokoj (in italiano Ansia), il dipinto della giovane artista polacca Marta Kawecka, una pittrice particolarmente interessata alla rappresentazione di «confini» tra arti diverse: il raccordo dell’irrequietezza espressa dal dipinto si sposa con quella sorta di fungo catalizzatore del sistema nervoso umano che vuole indicare una stazione del rivolgimento, luogo in cui si forma un nucleo di elementi in grado di poter sorreggere nuove impostazioni. Perché non poter replicare nella musica quanto succede nella scienza o nelle arti visive? Norbert Zajac, Brigitte Kupper, Gala Hummel e Iouri Grankin cercano di rispondere con efficacia a questa domanda, sapendo di avere in mano le armi giuste per provocare i controcircuiti dell’emotività vera. E riguardo a quest’ultima, Ganglia presenta ampia rendicontazione: nell’iniziale Blue, Grankin incarna una specie di risveglio di Polifemo, che si incrocia con quattro accordi di piano gettati nel nulla ed un talking che rimembra l’Al Jaurreau di We got by; dal tremolo si passa allo stile recitante alla Van Schouwburg in Poltergeist, pezzo in cui un jazz di superficie incontra un contrappunto speciale, con linguaggi singoli ed incomprensibili che vanno e vengono, simulazioni vocali (dai bassi alla McFerrin alle voci operistiche) che comunque si ricompongono in una nozione di poltergeist in cui va colto quel significato di traiettoria non comune; così come di Brownian motion va colto l’andamento casuale, dove le improvvisazioni non hanno direzioni, ma accennano ad uno spettacolare incesto sperimentale (arresti, intonazione frammentata, agitazioni, etc.); una risata forzata apre A bing, sviluppo incoerente di una club song, lavorata su note senza tono, che si adeguano più o meno velocemente alle apprensioni della parte pianistica, mentre On t’entend si apre con un’incredibile perfomance vocale della Kupper, che si sostanzia di una pletora di castrazioni vocali, in un dialogo con Razin ed ulteriori agganci alle sonate di Schwitters; un piano libero introduce e sostiene A faint chill, una surreale song che vive di melodie elicoidali, dove i quattro si riuniscono ma aumentando il caos nella seconda parte, dinamica seguita anche in Requiem7, con le vocalità portate all’estremo; Ganglia è invece atomi vocali e musicali in libero movimento, fatta di scat velocissimi, simulazioni e non sense che si intrecciano in un volteggio senza respiro; la finale Golden fog sembra poi un pezzo 4AD, portato nell’area dell’improvvisazione vocale, tali sono i fantasmi armonici che si erigono nello spazio acustico.
 
Avete capito che Ganglia sarebbe finito di diritto nel mio best 2018 se lo avessi ascoltato in tempo!

 



2018-04-05 20:33:53
(Deutsch) Ein starkes Label-Debut!

Einzelstücke aus der Tonkunst-Manufaktur

Ein starkes Label-Debut!

ext: Stefan Pieper

Einzelstücke

 

 

 

 

 

 

Marl, 30.03.2018 | In Zeiten der industriellen Massenproduktion genießen handgemachte Einzelstücke ihre besondere Exklusivität. Dies gilt auch für die freieste, spontanste Form des Musizierens, wo das unmittelbare Klangereignis und der individuelle Ausdruck ganz dem Moment oder dem subjektiven Ausdruck des Einzelnen geschuldet sind. Claudius Reimann, Initiator und Gründer des neuen Labels „Tonkunst-Manufaktur“ hat auf einem ambitionierten Sampler erst mal eine Bestandsaufnahme gewagt, bevor hoffentlich viele weitere Projekte dieser Label-Gründung folgen. Er lud viele Musikerinnen und Musiker in sein frisch eingeweihtes Studio ein. Dort durften sie sein, bzw. in maximal fünf Minuten die eigene künstlerische Visitenkarte auf den Punkt bringen.

….

Iouri Grankin ist ein Stimmakrobat, der geht in seinem Beitrag extremst ans Eingemachte: Da tobt eine harsche Kehlkopf-Akrobatik, werden Stimmbänder scheinbar zum Besten gedehnt. Es schnalzt, gluckst, seufzt und noch viel mehr. Phasenweise entfalten auch artikuliertere Silben und Sprachfetzen eine spontane humorvolle Poesie – ja, das alles hat auch eine eigenwillige Rhetorik.

….

Info und Bezugsquelle

http://tonkunstmanufaktur.de/



2017-11-26 12:07:55
Düsseldorf: Akki „Schon gehört?“ — Nun klingt es wieder

Ausstellungen. Düsseldorf: Akki „Schon gehört?“ — Nun klingt es wieder

Bevor sich am Sonntag (12.11.) die Türen zur Ausstellung öffneten, nahmen die Gruppe VocColours die kleinen und großen Besucher mit auf eine Klangereise der besonderen Art. Gala (Gabriele) Hummel, Brigitte Küpper und Iouri Grankin erzählten eine Ton-Geschichte ohne Worte, aber mit kräftigen Klangfarben. Gemeinsam erforschten sie Klänge, ordneten sie und spielten unterstützt von den Zuschauern. Über zwanzig Kinder mit ihren Eltern waren gekommen und machten begeistert mit. Zum Abschluss erklang gemeinsam und mehrstimming „Froh zu sein bedarf ein wenig“.

D_Akki_Trio_12112017

 

 

 

 



2017-04-17 20:17:52
(Deutsch) Russian Affair. CD Rezension. Deutschland. Nrwjazz.net. April 2017

VocColours, Alexey Kruglov, Roman Stolyar, Oleg Yudanov, Andrey Razin: Russian Affair

 

Author: Uwe Bräutigam

http://nrwjazz.net/jazzreports/2017/Voccolours_Russian_Affair_CD/

VocColours / Alexey Kruglov / Roman Stolyar / Oleg Yudanov / Andrei Razin:

NRW trifft auf Russland |

Düsseldorf, 08.04.2017 | Die Vokalgruppe VocColours aus NRW (Düsseldorf, Köln und Mönchengladbach) hat zusammen mit namhaften Vertretern der russischen Jazz Avantgarde 2015 ein Konzert auf dem 4th Leo Records Festival in Moskau gegeben. Leo Records ist ein Label des in England lebenden Exilrussen Leo Feigin auf dem die Musik von vielen russischen Avantgard Künstlern veröffentlicht wird. Dieses Konzert in Moskau wurde mitgeschnitten und ist Ende letzten Jahres unter dem Titel Russian Affair auf dem russischen Label Art Beat erschienen.

Als Bonustrack wurde ein Konzertmitschnitt der Gruppe VocColours mit dem russischen Pianisten Andrej Razin aus dem Kölner Loft von 2012 hinzugenommen.

VocColours: Iouri Grankin, Gala Hummel, Brigitte Küpper, Norbert Zazaj — Stimme

Alexey Kruglov – Altsaxophon, Zurna (türkisches Doppelrohrblattinstrument)

Roman Stolyar – Piano, Flöten

Oleg Yudanov – Schlagzeug, Perkussion

Andrei Razin – Piano

Leo Feigin – MC

Die russischen Musiker gehören zu den wichtigsten Künstlern der Free Jazz- und Improvisationsszene in Russland und haben mit vielen deutschen und internationalen Kollegen zusammen konzertiert, so auch mit Simon Nabatov und Frank Gratkovski.

Das Herzstück der CD ist Tender Noise, eine 25 minütige Improvisation. Nach der russischen Ansage, beginnt ein Zischen und Knurren, dann folgen Vokalisationen, Roman Stolyar setzt mit dem Piano ein, Oleg Yudanov kommt mit Perkussion dazu. Die langsamen, etwas tastenden Klänge gehen in einen schnelleren Rhythmus über. “ Words fall down…“, englische Sätze, Piano, alle Stimmen gleichzeitig, wilde Steigerung, das Saxophon setzt ein und die Stimmen kommen zur Ruhe. Alexey Kruglov spielt ein Solo auf dem Altsaxophon.

Nach und nach kommen die Stimmen wieder, erst gackernd wie auf einem Hühnerhof, dann folgt ein rasantes Crescendo, das in ein Duett von Flöte und Perkussion übergeht.

Immer wieder entstehen neue Spannungsbögen. Es werden ebenso jazzige Gesangsimprovisationen mit rhythmischer Begleitung eingesetzt, wie Rezitationen im Stil von Patty Smith. Ob Hauchen, Raunen oder Liedfragmente, die Ideen von Voccolours scheinen unerschöpflich zu sein.

Ein spannendes Miteinander von Vokalimprovisation und russischen Instrumentalisten.

Russian Affair ist eine CD mit meisterhafter Vokalkunst unterstützt von russischen Improvisationsgrößen.



2017-04-04 16:49:57
(English) Russian Affair. CD Review. CzechRepublik. HIS Voice. March 2017

VocColours, Alexey Kruglov, Roman Stolyar, Oleg Yudanov, Andrey Razin: Russian Affair

 

Author: Zdeněk Slabý

http://www.hisvoice.cz/ob/articles/detail/3355

VocColours / Alexey Kruglov / Roman Stolyar / Oleg Yudanov / Andrei Razin:
Russian Affair
Art Beat
VocColours, hurónská skvadra německých vokalistů (Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel a Iouri Grankin) si své místo u posluchačů i u kritiky vydobyla už alby ZvuKlang (s Alexeyem Lapinem, Leo 2013) a Luxatio (s Eberhardem Kranemannem, Leo 2015). Ten čtverlístek s originální hlasovou potencí si dovede pořádně zařádit, ale jeho protagonistům je zřejmé, že k celistvějšímu účinku potřebují jištění od hudebníka, který je nejen pochopí, ale také jejich výkon patřičně podšprajcuje. Což jsem ostatně zmínil i v závěru recenze jejich druhého alba. Ti bohabojní výtržníci však opět dokázali překvapit. Namísto jednoho souputníka si vyvolili hned tři: saxofonistu Alexeye Kruglova, pianistu a flétnistu Romana Stolyara a bubeníka Olega Yudanova. A svému novému albu (tentokrát na Art Beat Music Alexeje Kozlova, 2016) dali oprávněně název Russian Affair, přičemž jejich poděkování se vztahuje i na Lea Feigina, protože podstatná část jeho obsahu pochází ze 4. ruského festivalu Leo Records, který se odehrával v moskevském kulturním středisku 16. října 2015.
Vše podstatné pro novou souhru se objeví hned v pětadvacetiminutovém Tender Noise, které sice vypučí hlasovým prosyčováním a protěkáváním a posloupně se vyrojuje do vyhružovaného hlemýždění, poskokové srocenosti, poloječivého pajánování či polozdrsnělého přiškrcování a vřeskujícího čarodějnictví, to všechno se však odehrává za bezmezné součinnosti se zmíněnou trojicí hráčů. Ti vstupují do děje na přeskáčku i synchronizovaně, klavír jej prozvoňuje, altsax (někdy preparovaný, někdy jde pouze o náústek) rozdrhnovává, bicí vřou, všichni dohromady dokreslují náladu tajuplnosti, proněžňují, ale i zavracejí rochavé překotnění, a kde je příležitost, zaplňují polozámlku, následující po spádném zuřivostnění, jemným předělem (se značným podílem zobcové flétny a perkusí). Což se pochopitelně zajídá vokalistům, a ti vybreptají nový vzmach, vytrysknou do maximální skočnosti, plné absurdního vyšilování. Tuto změť vrdlouhání, halekání, pištění a breketání vsákne pak opětovně zámlčné poblouznění s několikatónovým předělem klavíru. Připadá nám, že se vezeme na tobogánu vždy renovovaného rozehrávání žalostnosti a žalobnosti, mrckování a pableskování, srocovaných excitací, vabankového rozlícení a pakážování, přičemž na jedné straně do hlasového rojení vpadají nástrojové čtečky a na straně druhé do nástrojových peripetií zasahují minihalasivé vsuvky.
The Tale of Little Zwrgnhrz (nevyslovitelné? co je pro členy VocColours nevyslovitelné?) Stolyar vyflétnuje za součinnosti se vzrušeně zastřeným hlasem, vstřícná němčina se zvrtne do zaumnosti a zažertování vyvolá ohlas publika. V protikladu k pojmenování Happy End se další příspěvek zpočátku se sirénově projevovaným žalostněním vyhrotí, je piskořivě juchavý a vyhřezne takřka do sakrálnosti, nicméně při dalším rozvíjení tématu se výskavá nálada, plná pohody a rytmického prozvučování, skutečně projeví, vokalisti žvaní, slaví, pokřikují, vyvolávají jak obchodníci na trhu, leč náhlý konec vše přetrhne, následuje aplaus a představení celé ekipy.
Pozornějšímu čtenáři neuniklo, že jsem ze čtveřice ohlášených hudebníků zaznamenal jenom tři. To proto, že se klavírista Andrei Razin objevuje pouze na bonusu, jehož pojmenování The Beginning chce zřejmě popřít, že jde o konečný závěr. Souhra vocColoursanů s Razinem byla nahrána v kölnském Loftu už v květnu 2012, a tady snad svou zabouřňující vyroubovaností naznačuje výhled do budoucna. Razin mutuje vyklopnou výklepnost piana s tromlováním, akcentuje úhybnou skotačivou prorytmizovanost s hláškami vokalistů, pohybující se mezi žalozpěvným vyličováním, tumlovanou řádivostí a operní machou, přecházející až do zbrklostní sborovosti a dryáčnického hudrování. Toto vyříkávané prekérnostnění klavír dodůvodňuje až po celkové doskonání.
Co dodat? VocColours využili šanci zařádit si s ruskými ekvilibristy do mrtě, svědčili jim, a tak vzniklo album, jehož „aférovost“ je nabíledni. Tak si je užijme!



2017-03-19 14:11:39
(English) Russian Affair. CD Review. Germany. Bad Alchemy. March 2017

VocColours, Alexey Kruglov, Roman Stolyar, Oleg Yudanov, Andrey Razin: Russian Affair

 

Author: Rigobert Dittmann

http://www.badalchemy.de/

VOCCOLOURS Russian Affair (ArtBeat Music, AB-CD-09-2016-108): Hat es damit angefangen, 1976 mit Krystyna Prońkos ‘A Gdzież Są Te Drogi’ als Floh im Ohr eines Studenten in Charkow? Die Faszi­nation dieses Gesangs hat Iouri Grankins Leben verändert und seinen Weg — in der Luft, auf dem Land — über Tscherkassy bis nach Düsseldorf bestimmt. Im Oktober 2015 führte sie den ukrainischen Vokal­akrobaten mit dem VocColours-Quartett über die Kante nach Moskau auf das 4. Leo Records Festival für den Zusammen­klang mit dem Saxophonisten Alexey Kruglov, dem Drummer Oleg Yudanov und Roman Stolyar an Piano und Blockflöten. Doch nicht für Russian Folksongs in the Key of New Jazz. Eher werden da mit karnevalsgrotesken und popmechani­schen Querstreben Krawalle geschach­telt. Spiridonows Großmutter säuft, Kruglov malt eine Dame mit einer Knute in der Hand. Scats in Vogelsprache ohrfeigen glossolale Grashüpfer, aber zärtlich, zärtlich und klapprig, perlig um-Zaumt, mit allem AEIOU, von Brigitte be-Küpper-t, von Gala um-Hummel-t, von Norbert Zajac durchgekaut. Es wird Quatsch gemacht, ein Zwerg geherzt und bis zum deliranten Happy End rhabarbert und getanzt. Mit «Spasibo» an Goethe und Leo. Und überhaupt, was sind denn das für Russen? ‘Daheim’ im Kölner Loft hatte es freilich schon 2012 mal eine russische Übung gegeben mit dem im The Second Approach Trio mit der überkandidelten Tatiana Komova vorgeglühten Tempe­ramentsbolzen Andrei Razin am Piano. Genau dem Richtigen, um mit den Zungen grotesk über die Stränge zu schlagen, mit gnomischem Mimimi und komischem Onono, launig-labialem Lallen und clowni­gem Ketschak-tschak-Affenbiss in Razins Finger, die da über die Tasten und im Innenklavier kasatschoken. Eine babylo­nische Stakkatotirade bekennender Tou­rette-Syndromatiker, russisch behäm­mert. Zu Vocal Summit verhält sich Voc­Colour wie Phil Minton oder Five Men Singing zu meinetwegen fünf Al Jarreaus. [BA 93 rbd]



2017-03-19 13:58:03
(English) Russian Affair. CD Review. Italy. Percorsi Musicali. January 2017

VocColours, Alexey Kruglov, Roman Stolyar, Oleg Yudanov, Andrey Razin: Russian Affair

 

Author: Ettore Garzia

http://ettoregarzia.blogspot.de/2017/01/un-esempio-di-astrattismo-e-dadaismo.html

Kurt Schwitters fu un caso particolare della corrente dadaista tedesca. Residente ad Hannover, Schwitters arrivò al dadaismo completo dopo una lungo accostamento all’arte del collage, di cui diventò precursore molto prima che iniziasse un movimento organizzato con quelle prerogative. Da una parte le sue opere accolgono l’astratto e una concezione specifica dell’arte di Kandinsky, ossia una mappatura quasi «urbana» dell’espressione pittorica, dall’altra il suo dadaismo estremo ebbe spazio nell’installazione della Cattedrale delle Miserie erotiche (in verità più una sorta di cappella che una cattedrale), luogo in cui Schwitters, riciclando materiali ed oggetti degli amici, evidenziava la volontà di un lavoro permanente di aggiornamento sulle strutture e gli spazi. Se ne ricavò un modello, il merz, solo a lui attribuibile, ed una prospettiva pluri-dimensionale scatenata dalla visione degli ambienti. 
Le forme libere, capovolte e derisorie dell’arte, sono state un punto di riferimento anche per la musica improvvisata: un avvenimento concertistico che sta diventando indispensabile è il Festival che Leo Feigin organizza ogni anno tra Mosca e Berlino, dove musicisti geograficamente vicini e non del produttore russo, si esibiscono per celebrare quella che è allo stato attuale una manifestazione votata ad un edulcorato senso dell’improvvisazione. Tra i fidati di Leo c’è il quartetto dei VocColours (Iouri Grankin, Norbert Zajac, Brigitte Kupper e Gala Hummel), che in queste pagine ho già avuto modo di lodare e di cui ho anche evidenziato il legame «russo»: i quattro vocalisti mi hanno donato una loro esibizione del 2015, fatta durante la 4° edizione del festival della Leo Records, ma pubblicata dalla Artbeat Club Edition, l’etichetta di Alexei Kozlov, un jazzista stimatissimo in patria, in sella con il progetto di sostenere il livello culturale della musica russa. 
«Russian affair» è stato registrato con la presenza strumentale di Alexey Kruglov, Roman Stolyar e Oleg Yudanov, che hanno fatto da base di supporto alle tipiche evoluzioni vocali del quartetto tedesco. Concentrati sui 25 minuti di Tender Noise, i vari approcci vocali restituiscono una pluralità di intenti artistici: uno stadio dadaista ed un’improvvisazione stratificata, che raccoglie vari elementi e dinamiche: c’è un pò di Jaap Blonk (un acerrimo estimatore di Schwitters), molti cenni trasfigurati di canto jazz, minacciose armonie accompagnate da piano e percussioni in ritmicità puntellata e un sax remissivo come un salice piangente alla Dexter Gordon; poi come animali da cortile che si ribellano, i quattro combinano una pantomima basata su emissioni gutturali ed urla che sembrano accompagnare una protesta di piazza, con il sax di Kruglov che stavolta diventa violentissimo; nella parte finale, si avverte la netta sensazione di una sincronia invidiabile, sebbene la stranezza è ciò che si coltiva, grazie a bisbigli, essenze da dramma operistico, fonemi o declamazioni: è un vorticoso collage free che vi cattura.
Nel proseguio, l’ilarità viene raccolta nella storia di The tale of little Zwrgnhrz, mentre in Happy End si imbastiscono ulteriori pantomime di musica e vocalità, che sembrano legarsi a quel mondo di canti e cantanti che dominava il ragionamento di David Moss in occasione della presentazione di uno dei rarissimi summit di all-stars della vocalità improvvisativa (mi riferisco a Five Man singing del 2003 che vedeva la combinazione Jaap Blonk, Phil Minton, Paul Dutton, Koichi Makigami e lo stesso Moss), per dimostrare la capacità interattiva delle canzoni da strada  «...this is how singing really works: you find yourself humming the song of a stranger who passes you in the warm evening air and you take the melody in your arms and run away!….»
L’outtakes di questo cd è The beginning, un’astrusità che vede il quartetto assieme al pianista Andrei Razin, in una registrazione estemporanea al Loft di Colonia: in questa sede si pesca nel cilindro di McFerrin, nell’impianto classico alla Mozart ed in tante modulazioni dadaiste del canto, che rivelano la usuale professionalità dei partecipanti e spingono per l’ulteriore approfondimento artistico (una delle qualità più preziose del quartetto); si descrivono mappe libere dell’improvvisazione, al pari di quelle immaginazioni «urbane» che si trovano anche nell’ambito del dipinto di Ramani Narayan, a dominare la cover del lavoro.



2016-11-08 19:27:52
(Deutsch) Schon gehoert. 06.11.2016

„Schon gehört?“ Ausstellung im Düsseldorfer Akki-Haus eröffnet

http://www.report-d.de/Titelthemen/Schon-gehoert-Ausstellung-im-Duesseldorfer-Akki-Haus-eroeffnet-67053

Seit Sonntag (6.11.) wird es im Akki-Haus an der Siegburger Straße mal laut und mal leise. Die Mitmachausstellung „Schon gehört?“ lädt ein Musik, Geräusche und Klänge zu erzeugen, zu hören, zu genießen und damit zu spielen.

Iouri Grankin und Georg Frangenberg stimmten die Besucher am Sonntag zur Ausstellungseröffnung ein

Schon gehört? Laut? Leise? Hell, Dunkel? Hoch, Tief, Schnell, Langsam? Bei der Eröffnung der Ausstellung am Sonntag (6.11.) improvisierten Georg Frangenberg mit seinem Kontrabass und Iouri Grankin mit seiner Stimme für die Besucher die verschiedensten Töne. Die kleine Einführung lud ein, Klänge zu erforschen, zu ordnen und damit zu spielen. Das probierten die jungen Besucher mit ihren Eltern auch gleich danach selber aus. Die Türen zur Ausstellung wurden geöffnet und über 30 verschiedene Instrumente, Objekte und Installationen konnten getestet werden.

Inhalt der Ausstellung

Klänge gehören zum alltäglichen Leben. Sie helfen zur Orientierung in der Umwelt und beim Ausdruck von Empfindungen. Sie sind immer da, aber nicht immer werden sie wahrgenommen. Lautstärke, Tonhöhe, Klangfarbe und Verlauf bestimmen ihr Erscheinungsbild im Alltag wie in der Musik. Diese unterschiedlichen Eigenschaften werden durch die einzelnen Ausstellungsobjekte vorgestellt.

„Schon gehört?“ baut darauf, dass die Besucher aktiv werden. Über dreißig Objekte und Installationen laden dazu ein, sich die Welt der Klänge neu zu erschließen. Ausprobieren, Verändern oder Mitgestalten ist ausdrücklich bei allen Objekten erwünscht: von den Hüpftönen bis zur Röhrenorgel, von der Rhythmusmaschine bis zum Klangfarbenfeld, vom Gong bis zum Herzschlag-Verstärker, vom Echogerät bis zum 100m-Schallrohr.



2016-02-06 20:16:19
(Deutsch) Luxatio. CD Review. Frankreich. Revue et Corrigee. Dezember 2015

VOCCOLOURS / EBERHARD
KRANEMANN
LUXATIO

Pierre DURR

http://www.revue-et-corrigee.net/?v=parutions&parution_num=106

Leo Records 2015, CD LR 720

LEO RECORDS LR 720 – DIST. ORKHÊSTRA Il est des enregistrements qui ravissent à plusieurs points de vue. D’abord pour le contenu. Après un premier enregistrement
(ZvuKlang) du quatuor vocal allemand VocColours, la deuxième production était attendue. Et puis il permet de découvrir une personnalité intéressante : celle du contrebassiste (mais qui s’occupe aussi d’électronique) allemand Eberhard KRANEMANN, qui les accompagne ici (c’est-à-dire lors d’un concert à Cologne en novembre 2014). Personnage étonnant que ce KRANEMANN, plutôt marginal, dans la mesure où, en dehors de quelques CDr de sa propre production (Kunsthaus Boltenberg), il y a peu d’enregistrements officiels… Il serait plutôt un performer, dont le parcours a croisé tout un pan de l’histoire plus ou moins récente de la musique allemande (et pas seulement de la musique, ni même allemande !), assez éloigné de l’environnement habituel du label britannique : membre en 1967/68 d’un groupe, Pissoff, auquel appartenait le futur Kraftwerk Florian Schneider-Esleben et qui s’est produit alors avec Josef Beuys, il a aussi occasionnellement (en 1972) joué avec Neu ! S’il a parcouru les décennies suivantes sous le nom de scène de Fritz Müller, il a croisé sur scène Laurie Anderson, John Zorn et s’est produit plus récemment avec NWW (cf. l’album LARSEN & NWW, erroneous a selection of errors sur Important records), avec Faust en 2009 au festival d’avant-garde puis dans le Critic Art Ensemble à la Documenta de Kassel en 2012… Luxatio donc. Le quatuor vocal mixte – influencé, rappelons-le, par la pratique revendiquée d’un Phil Minton (ils ont été membres de son Feral Choir) mais aussi par Koichi Makigami – est dans cette prestation plus assuré. La voix de chacun des quatre chanteurs/chanteuses semble plus individualisée, plus distincte de celles des trois partenaires, en oeuvrant dans des approches et registres différents, tout en se démarquant davantage du modèle mintonien. Et c’est sur cette variété que se greffent les interventions d’Eberhard KRANEMANN, tantôt aux effets électroniques, tantôt à la contrebasse, ou aux deux en même temps, à la recherche de combinaisons plus ou moins extrêmes, parfois en harmonie avec la (les) voix, plus souvent en des décalages peu conventionnels, mais toujours avec un sens judicieux de la confrontation, qui reste ludique et énergique.



2016-02-06 20:05:21
(Deutsch) Luxatio. CD Review. Tschechien. Hisvoice. Dezember 2015

VocColours & Eberhard Kranemann: Luxatio

Z.K. Slabý

http://www.hisvoice.cz/cz/articles/detail/2801

Leo Records 2015, CD LR 720

Zvukozvučný debut vokálního kvarteta VocColours z roku 2013 jsme už na stránkách recenzního bloku hodnotili. Zůstávala nevyřčená otázka, jak se jeho členové Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel a Iouri Grankin vypořádají s eventuálním navázáním na originalitu přístupu svého zpěvnoslovně expresívního řádění. Při ZvuKlangu je všestranně hudebně dotoval ruský klavírista Alexej Lapin. VocColouristům bylo nicméně hned od počátku (2011) zřejmé, že se bez přídavného nástroje neobejdou, což není novinka, protože rotující spoluhráče mělo už na svědomí více souborů (markantně třeba Third Person). A tak se ozkušovali koncertně s dalším pianistou Andrejem Razinem, s houslistou Christophem Irmerem, kornetistou Markem Charigem a dalšími. Volba při druhém albu Luxatio však padla na německého kontrabasistu Eberharda Kranemanna, který nejenom osciluje mezi klasikou a jazzem, ale rád experimentuje se zvukovou barvitostí a nadto byl zakládajícím členem elektropopových Kraftwerk.

Sám název alba by mohl svědčit o ještě větší vykloubenosti hlasové, avšak není tomu tak. Řekl bych, že tu naopak poněkud rytmičtěji sešikovali svoji chaotičnost, přičemž ovšem základní spontaneita přístupu zůstává. Kdybych měl postihnout ve zkratce, jak se jejich sedmero námětových vystoupení jeví, zvolil bych označení „hudební zpravodajství“, samozřejmě zpravodajství dryáčnicky bezbřehé, prohazardovaně zrůzněné a roztočivostně prozpívávané, nadto co nejdůsledněji vyluxované. Což se jeví od prvního momentu více než jedenáctiminutové Osmosis, kdy se hlasy vyjevují jemnostně i disparátně, od pozamlklého rozvažování přes překryvné tumlování po výkřikové mrckování, hudrování a pindání, kdy se poťouchlostně holedbají a provokativně prorepetávají. V těchto zádumenkách, prozněnkách a prohouštěnkách precízně napomáhá basa, protože nejenom podeznívá, ale také nastalé situace rozebírá, prohlubuje, rezonuje a napomáhá celkovému proměnlivostnění, jež poklidně dovrzává. Nejde tudíž o žádné zpívánky, nýbrž o přízvučné vírnění hlasové ekvilibristiky. Což se projevuje i v Taize, která má navíc protajemňované dálavostnění a záhybné, až zatahovánkové poutníčení. Vše tu spěje do stěžovatelného zadrholování a trpitelnostní zadrmolenosti a zabědovatelné hlučivosti; po mezizávěru se však vše vyvrbí v překřikovaném vytržení, provolávání a drmolení, jež basa snaživě podhlučuje.
Přískočnou sdělivost Bassanoie sleduje basa slabiku po slabice až záhřeznostně, hlasové gejšlení je tu uchvátané a proškvrčované, mintonovsky rozdýchávané, plné hrůznění a protrpění, což basa proklepává, vše je v úprku, hlasy se proměňují, prohlučují, prodírají, zadírají se až do bezdešna, lamentují, vrzukají, vzájemně prosakují. Právě tento soubor nezařaditelných zvuků dává kupodivu do neočekávané shody prazvláštní jednotnost těchto pasáží. I s dozavírkou kontrabasu.
Rozhovorovost je příznačná pro No No Ts včetně vyvstávajícího sóla v němčině, hlasy roztodivňují, nastupují z různých stran s rozličnými přípodotky, což basa dopalestrovává a shrnuje. Je to závratničení, prohlučované zákeřnostnění se styčnými body i odletivostními úhyby, svěřování i vyrušování, kacéřování a podloudničení.

Aquacircles probíhají proudivě v licitujícím hrátkování, vřeštivém krystalizování, ubreptávaném prožvaňování, škvířivé zásmyčnosti a valivostním problouzňování. Je utrhačně bludné, z překotničení se propadá do břmění, zapadavé závratnosti a zámlkovosti. Ale to ustavičné vynořování protikladností neplatí pouze pro tuto eventualitu, je všudypřítomné v celém albu.
Nejdelší Why so se vzdychavostně vyjevuje s projímáním basy jako vyvolavostně stěžovatelné, hlasy téma zádrhelnostně proskučují, což jim basa navíc ještě prorozkotává, vše je výřečně drmolivé, vybreptávaně vzdorné i průvlačné rozšuměnkové, škrtivé i vylíčivostní. Po proradnostním propadu vyplouvají na povrch deklamovánky ve strojovém rytmu a basa tuto deklamovánkovost samozřejmě dotvrzuje, vše se vymyká z „normálu“, vstupy jednotlivých hlasů vyrušují i ozřejmují, oč jde, a vše se za pomoci elektroniky rozhostňuje do masově řečného projevu, zvučného, říkánkově prozuřivovaného, problázňovaného, žvatlavostního i souzuřivostního a zarputile hravého. Všechno je tu protikladné: pojetí, hlasy, destruování, žvanivost, pozvolňování.
Také pro závěrečné Luxatio je příznačné pospěšnostní rozdrmolování, jež se rozmnožuje, pozměňuje, rozdivočuje i utlumuje. Hlasy ohařují v zarážkovém podzemničení, přičemž si basa uchovává svoji mělnivou subtilnost a protážlivost. Když se pak hlasy rozsévají, rozsouvají a rozbloudí, dochází poznenáhlu k celkovému zaklidnění a ze stvolu skladby pomaličku vyrůstá útěšlivá melodie.
Nebojte se: Luxatio vás neponechá v klidu. Jeho vírnost si vás už vtáhne. A VocColours příště? To asi záleží na tom, s kým bude sdílet své partnerství. Kranemann vedle nich nejenom obstál; ponoukal je ve všech skladbách ke zmnožení jejich potenciálu. A to není zanedbatelné.



2015-11-22 20:00:13
(English) Luxatio. CD Review. Germany. Jazzthetik. November 2015

Jazzthetik-November-Dezember-Ausgabe-2015



2015-11-22 19:35:54
Luxatio. CD Review. UK. Jazz Views. November 2015

VocColours & Eberhard Kranemann: Luxatio

Reviewed by Ken Cheetham

http://www.jazzviews.net/november-2015.html
hhttp://www.jazzviews.net/voccolours—eberhard-kranemann—luxatio.html

Leo Records 2015, CD LR 720

Norbert Zajac, voice; Brigitte Küpper, voice; Gala Hummel, voice; Iouri Grankin, voice; Eberhard Kranemann, double bass and electronics

VocColours is a German group which has bonded completely with the intentions and directions of vocal improvisation and is able to call upon and sustain entire successions of locutions, gestures and a variety of links all conveyed by a seemingly endless gamut of metiers, styles and techniques.  VocColours brings an astonishing capacity to vocalization in the context of improvisation and in Luxatio, Kranemann joins the quartet, contributing aesthetic variations via bass and electronic effects.

Eberhard Kranemann’s history falls back to Kraftwerk and his playing frequently with drummer/percussionist Paul Lovens, prominent in the field of free jazz and improvisation.  Music apart, Kranemann also contributed the cover art, his colourful, abstract painting.  Interestingly, VocColours’ foursome have to a degree worked from the material of Berio in the sense of creating scene paintings.  This Luxatio piece bears another resemblance to Berio, as the framework for the relationships between the vocal parts seems redolent of a method he had used and likened to that of an onion’s layers.  Each is discrete, yet intimately contoured one on each other.

My only distractions throughout my listening were the sometimes harsh and guttural sounds from the male voices, somewhat dark in comparison to what otherwise felt like a mystical whole.



2015-10-10 23:10:49
(English) Luxatio. CD Review. Italy. Percorsi Musicali. October 2015

VocColours & Eberhard Kranemann: Luxatio

Author: Ettore Garzia

http://ettoregarzia.blogspot.de/2015/10/voccolours-eberhard-kranemann-luxatio.html

Coloro che amano l’improvvisazione avranno certamente imparato a riconoscere che quella della vocalità promana oramai da direzioni non univoche: il gran lavoro che negli ultimi settanta anni si è svolto nelle scuole di musica è stato in grado di accorpare tutta una serie di tecniche, di gestualità, di espressioni e legami di plurima portata che di fatto scorgono a malapena le genuine intenzioni di personaggi storici come Ella Fitzgerald o Louis Armstrong; di acqua sotto i ponti ne è passata sia per delineare sviluppi nell’ambito del jazz più tradizionale e, sebbene silenziosi, passi da gigante sono stati fatti anche in materia di improvvisazione vocale interdisciplinare, liberamente ottenibile da sottoinsiemi in cui musica contemporanea o rock, opera o teatro musicale moderno convivono.
Pur nella considerazione evidente che vede le nuove generazioni poco interessate a sviluppi cervellotici della vocalità in ambito improvvisativo, non si può fare a meno di rimarcare le doti di quei cantanti attempati che ne hanno sposato in pieno gli obiettivi. Tra questi, in Germania, un gruppo a cui fare decisamente riferimento è quello sorto per merito di quattro elementi misti (Grankin, Zajac, Hummel e Kupper), che da tempo sta proponendo un unicum vocale di particolare efficacia e straordinaria bravura: i VocColours lavorano nelle aree aperte da Berio e Kagel dedite alla scenografia e alla sclerosi del canto moderno, quello che dopo il 1950 circa interruppe la ciclicità sterile del canto operistico e delle sue forme. «Luxatio» è la loro seconda prova ufficiale discografica e li vede esibirsi assieme a Eberhard Kranemann, un musicista a cui gran parte della stampa specializzata non riconosce lo status di fondatore dei Kraftwerk; il problema, purtroppo, non sta nella storia (Kranemann aveva già organizzato un’aggregazione minima nel 1967 anche se mancante di nomenclatura ufficiale), quanto nella musica suonata, perché Kranemann in quegli anni veniva considerato proprio un improvvisatore jazz specializzato sugli strumenti a corda (contrabbasso, violoncello, chitarra) e suonava pedissequamente con il batterista Paul Lovens (conosciutissimo jazzista free). In «Luxatio» le stimmate stilistiche virano ancora verso l’improvvisazione al contrabbasso con alcuni effetti di elettronica (nettamente lontani dall’elettronica diffusa dei Kraftwerk), ma la vetrina del protagonista è costituita naturalmente dall’opera dei VocColours.
Della preparazione professionale e delle tendenze stilistiche dei simpaticissimi cantanti tedeschi se ne era già accennato nel loro precedente cd per la Leo con Alexey Lapin (vedi qui), ma sarebbe un errore pensare che le performance del gruppo siano sempre identiche tra loro: io penso che essi regolino le loro velleità artistiche in base all’umore e al progetto da esprimere; così si spiega come Luxatio sia nettamente diverso da Zvuklang e da altre rappresentazioni che ho avuto la fortuna di ascoltare; il bellissimo dipinto intriso nell’astrattismo di Kranemann in copertina può essere fuorviante nel presentare il caos in forme vocal-musicali, né tantomeno può far pensare ad un accostamento nevrotico di quelli riusciti alla Ivo Perelmann; è invece un linguaggio conteso quello che vuole insinuarsi, un linguaggio immaginario che sotto la frammentazione dei suoi elementi può passare come una felice drammaturgia, una circostanza di cui invero in Europa e nel mondo si contano pochissimi rappresentanti, del tutto invisi nel mondo delle espressioni vocali non convenzionali. E’ quel mondo che Sciarrino e Moss hanno cercato di rappresentare, prestando dignità ai suoni non desiderati o secondari della nostra voce.
Seguire l’operazione di Luxatio significa creare delle parentesi uniche tra una linea di contrabbasso e la sua contiguità con il suono vocale (vedi Osmosis), significa trovarsi nella deframmentazione di uno spazio geografico canoro tra santoni orientali, maghi dell’Africa e della natività americana, tra scat accennati e teatrini non-sense, condividendo amichevolmente nell’improvvisazione di gruppo la pesantezza della vita attraverso espressioni escluse da qualsiasi vocabolario della musica, che fungono da liberazione (vedi Taiga o Bassanoia). La presenza di Kranemann ha evidentemente ispirato il gruppo verso territori più aspri, lasciando intendere che Luxatio potrebbe rivestire i panni di un lavoro kraut di improvvisazione vocale libera, un’iniezione sperimentale ed innovativa la cui dimensione spero venga capita. In tal senso i VocColours potrebbero essere i «maledetti» dell’arte visti dall’ottica di Berio: «…..Non c’è nulla, sia nell’arte che in natura, che significhi solo in rapporto a se stesso. (..) Nella creazione artistica c’è sempre la tendenza alla modificazione attraverso atti di «destorificazione» di una precedente intesa linguistica; il prezzo dell’esperienza creativa è che si «fa la storia» destorificando il linguaggio, in apparenza. E’ quasi un porre la vita — un’idea della vita- come inconciliabile con la storia oppure come porre un gesto e un fatto inconciliabile con la vita. Chi inventa, in arte, inventa anche -sempre- questa inconciliabilità prima di inventarne la soluzione reale. La soluzione reale la propongono gli altri, dopo (….). Per questo l’artista è sempre un pò «maledetto». (da L’opera per sua natura, un testo manoscritto con correzioni di Berio, tenuto presso la Paul Sacher Stiftung).



2015-09-14 20:10:19
(English) Luxatio. CD Review. Deutschland. Bad Alchemy #87. September 2015

LEO RECORDS (Klingskerswell,Newton Abbot)

Author: Rigo Dittmann

http://www.badalchemy.de/

Von Aquabella, Basta und Bauchklang über FORK, Klangbezirk und MAUF bis Van Canto, A-capella macht in allen Spielarten Furore. So groß das Spektrum ist, VocCOLOURS verhält sich dazu wie David Moss mit seinem Vocal Village Project und Five Men Singing zu etwa Singer Pur. Das 4+1- Prinzip, das sie schon öfters und auch bei ihrem Leo-Debut «ZvuKlang» mit dem Pianisten Alexey Lapin als 5. Mann anwandten, das praktizierten Iouri Grankin, Brigitte Küpper, Gala Hummel & Norbert Zajac auch am 8.11.2014 im Kölner Loft mit Eberhard Kranemann an Kontrabass & Electronics, zu hören als Luxatio (LR 720). Kranemann ist ein ganz besonderer Vogel, Jahrgang 1945 und in der School of Joseph Beuys als Jedermensch ist anarcho bestärkt. Er formierte das entsprechend radikale Projekt Pissoff, war Geburtshelfer von Kraftwerk, mischte mit bei Neu! und ist zwangsläufig einer der Zeitzeugen in Rüdiger Eschs «Electri_City» (Suhrkamp). Als Fritz Müller verkörpert er Kunst und Sex, so speziell wie alltäglich, aber eben sexy genug, um mit Nurse With Wound gemeinsame Sache zu machen oder mit Faust Kraut forever zu mampfen. Die Gorgos und Zungenbrecher, die ihm da die Gurgelstirn bieten, entsprechen in ihrer glossolalen Anarchie perfekt seinem Fluxus-Dada-Spirit. Wie da eine jauniauxt, hechelt, gurrt oder Buchstabensuppe schlürft und der andere mosst, stammelt und Nachtgesänge wiederkoit, das lässt Kranemann vergnügt am Fell toter Hasen zupfen, an tausend Eichen knarren oder als Hirsch umeinanderfritzen. Ob beim schamanoiden ‘Taiga’ oder dem angepoppten ‘Bassanoia’ (wobei das aufeinander abfärbt), es wechseln groovige und beschrammelte Verdichtungen mit exaltiertem oder implodiertem Gemümmel. ‘No No Ts’ ist ein noten- und bodenloser Notstand, das beim Schnuppern an Einstein und Blümelein niesen muss. ‘Die Aquacircles’ werden von Kranemann mit Wahwah und Elektropeitsche gekringelt, die Stimmen circen. ‘Why so’? Aus Spaß an Enten- und Dodoquak und Gagapsychedelik, die weder Basspuls noch Drummachine scheut. Und auch sonst keine Verrenkung im Hals-Nasen-Ohrenbereich, ‘Luxation’, hier der wiegenliedzarte Ausklang, meint nämlich nichts anderes als Auskugeln oder Dislocation, wie die Briten sagen. Und ist: «Dass nichts an seinem Platz bleibt» nicht die, bei aller Alogik, doch logische Antwort auf das ‘Why so’?
[BA 87 rbd]

Seite 21



2015-09-11 18:28:35
(English) Luxatio. CD Review. Italy. musicZoom. September 2015

VocColours & Eberhard Kranemann – Luxatio

Author: Vittorio

http://www.musiczoom.it/?p=24256#.VfMZm5exmPM

 

L’incontro fra il quartetto vocale tedesco VocColours e degli ospiti non è qualcosa di nuovo. Negli anni sono stati diversi musicisti dell’avanguardia a trovare una strada comune con loro, fra questi il pianista russo Alexey Lapin, un disco live festeggiato dalla critica. Al festival per i 35 anni della Leo Records, tenuto a Berlino, hanno incontrato un altro famoso personaggio, il contrabbassista Eberhard Kranemann, connazionale noto per essere stato fra i fondatori della band elettropop Kraftwerk, ha fatto inoltre parte di Neu e attualmente di un progetto multimedia chiamato Fritz Müller. Un passato importante, che però non si riflette nell’incontro con i quattro funamboli della voce. Siamo nel territorio di un’avanguardia che cerca nuove dimensioni nelle combinazioni più estreme fra le voci ed il contrabbasso che si incontrano per creare paesaggi sonori piuttosto insoliti da un brano all’altro. Tutto procede all’insegna dell´invenzione estemporanea, delle voci in evidenza per la ricerca originale, in ciò accompagnati dai un contrabbasso in sintonia, anche lui uso a cercare suoni eterodossi dal suo strumento. È un genere con un suo pubblico, ma anche chi è avvezzo alle melodie ed alle armonie più tradizionali potrà farsi sedurre da una musica ricca di suggestioni.

Genere: avanguardia



2015-02-25 19:28:02
(English) 35 Years Leo Records Fest Berlin. Fest Review. Jazz.ru. February 2015

Немецкие и российские импровизаторы на 35-й годовщине лейбла Leo Records в Берлине
Автор: Людмила Белова

http://journal.jazz.ru/2015/02/23/leo-festival-berlin/

28-29 декабря 2014 года в берлинском клубе B Flat прошел Leo Records Festival in Berlin, приуроченный к 35-летию британcкого лейбла «Лео Рекордс» — одной из ведущих компаний в области издания авангардного джаза. На фестивале выступили российские и немецкие музыканты Leo Records, показав целый ряд сильных программ. Музыкантов представлял глава лейбла Лео Фейгин.

Сотрудничество немецких и российских (а в прошлом — советских) музыкантов имеет давнюю историю. При всей разности музыкального языка, германские и отечественные музыканты имеют много общего. Достаточно вспомнить проекты Владимира Чекасина или Аркадия Шилклопера с музыкантами из Германии, частые приезды в нашу страну известных немецких музыкантов-авангардистов (Петер Ковальд, Петер Брётцманн, но особенно — Хайнс Гёдеке), участие артистов из Германии в отечественных фестивалях, совместные альбомы (например, диск Брётцманна, записанный в трио с архангельским перкуссионистом Николаем Юдановым и финским гитаристом Сакари Люома). .

Идея фестиваля «Лео Рекордс» в Берлине возникла у Алексея Круглова и его немецкого коллеги, мультиинструменталиста Гебхарда Ульманна, более года назад, когда Алексей был гостем кларнетового трио Гебхарда на фестивале немецких музыкантов «Джаз осенью», который Гёте-Институт проводил в Москве в течение нескольких лет. В результате немецкие музыканты выступили на Leo Records Festival in Russia, организатором которого выступает Круглов. При поддержке Гёте-Института Улльман вместе с пианистом Семёном Набатовым и мультиинструменталистом Франком Гратковски играли на третьем фестивале в сентябре 2014 года (см. репортаж о фестивале на «Джаз.Ру»), а российские музыканты приняли участие в фестивале в Берлине. Мне и моим друзьям удалось побывать на нескольких концертах российского фестиваля «Лео Рекордс» в Санкт-Петербурге и Москве, поэтому очень интересно было посмотреть, как фестиваль будет проходить в Берлине.

Каждый вечер в B Flat Club состоял из трёх отделений.

Второй день начался на столь же высокой эмоциональной волне, как будто между концертами не было перерыва. Первые два коллектива — квартеты. Только первый состав — это квартет саксофонистов-кларнетистов — 4 Reeds, второй — ансамбль VocColours, состоящий из вокалистов с приглашенным гостем — электронщиком Ти Джей Шреддером (настоящее имя — Штефан Тидье: Stefan Tiedje a.k.a. TJ «Terabyte Jokey» Shredder).

4 Reeds, или German-Russian Quartet, как назвал этот ансамбль со сцены Лео Фейгин, состоит из двух немецких музыкантов — Франка Гратковски и Гебхарда Ульмана и двух российских — Алексея Круглова и живущего в Брауншвейге Влада Быстрова. Музыканты играли на альт-саксофонах, кроме Гебхарда, который использовал тенор, зато Гебхард и Франк играли на бас-кларнетах, а Влад с Алексеем — на альт-кларнетах. В каждой пьесе кто-либо из музыкантов менял свой инструмент, и от этого каждая композиция озарялась все новыми звуковыми оттенками. Безусловно, не обошлось без шоу — но шоу, которое идет от самой драматургии пьесы, где театральный элемент является продолжением музыкального действа.

Соединение проникновенных идей с артистичными принципами, преходящими порой уже в плоскость перформанса, проявилось и в выступлении группы VocColours, которая на три четверти состоит из немецких вокалистов (Бригитте Кюппер, Гала Хуммель, Норберт Цаяц). Четвёртого вокалиста зовут Юрий Гранкин, но и он живёт в Германии (Дюссельдорф). Группа часто выступает с приглашенными гостями. На концертах в России в прошлом году участниками их проектов были российские пианисты-импровизаторы — Андрей Разин и Алексей Лапин. Каждый раз VocColours находят новые пути и образы, вдохновлённые идеями приглашённых участников программ. В этот раз электронщик ТиДжей Шреддер создавал особые пространственные пласты, органично вписывающиеся в общую драматургическую и композиционную канву вокалистов. В Берлине идеи вокального квартета вкупе с электроникой вызвали интересные образы. Мне показалось, что в какой-то момент перформанс олицетворял ощущения одиночества, задумчивости человека перед индустриальным миром, но в следующее мгновение эти ощущения внезапно разрушали сарказм и гротеск, что показало некую условность в возникновении точных ассоциаций. Арт-пространство VocColours — это постоянно меняющаяся мозаика картин, образов, состояний. То, насколько гармонично вокалисты чувствуют друг друга, откликаясь не просто на каждый звук, а на полудвижение, даже полувзмах руки одного из участников, производит на слушателя магнетическое воздействие.

Трио саксофониста, кларнетиста и флейтиста Франка Гратковски завершало фестиваль. В его группе — пианист Ахим Кауфман и барабанщик и перкуссионист Тони Бак. Здесь мы услышали импровизационную музыку с характерным для XXI века тонким отношением к звуку и форме. Cо временем импровизационная музыка меняется, мы можем наблюдать, как она вбирает в себя всё больше принципов академической музыки (сонорика, спектральность, микрохроматика, алеаторика, даже элементы додекафонии), становясь более тонкой, даже где-то лиричной в плане новых звучаний, но при этом оставаясь свободной, изящной и вдохновенной. Безусловно, трио Франка — яркий выразительный пример развития новоджазового языка в области новых граней; и отличное завершение фестиваля. Как и первый день, вечер вновь завершался бисом.



2014-11-20 16:26:18
(English) zvuKlang. CD Review. Russia. Jazz.ru #57-58. November 2014

VOCCOLOURS & ALEXEY LAPIN

«ZvuKlang»
Leo Records, 2013
Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel, Iouri Grankin (vo), Alexey Lapin (p).

Автор: А.Ф.

http://journal.jazz.ru/2014/11/01/jazz-ru-57-58/

Заманчива и увлекательна идея — оторваться от традиционной классической гармонии и пуститься на волнах фантазии во все тяжкие. Однако формула полной свободы «Делай что хочешь» таит в себе подвох, заключающийся в необходимости решить вопрос: «А чего же я на самом деле хочу такого, чего не мог позволить себе вне этой свободы?» Получается, что в таких условиях музыкант часто загоняет себя в ловушку, воздвигая стену между обновлённым собой и достижениями классической гармонии — и при этом оказавшись лишённым наработанного инструментария средств музыкальной выразительности, служащего мостиком между музыкантом и слушателем.

Как учили раньше на уроках музыки в советской общеобразовательной школе? Мажор — значит, весело; минор — значит, грустно. Позже, конечно, выяснилось, что не так всё просто. Однако очень многие слушатели, не получившие музыкального образования, продолжают воспринимать музыку именно таким образом всю свою жизнь. И, отрекшись от достижений классической музыки (в широком смысле) и пустившись в свободный поиск, музыкант обрекает себя на творчество в границах того, что неподготовленным слушателем в отсутствие ориентиров воспринимается как хаос. А где хаос, там тревога, агрессия и целый спектр негативных ощущений.

Вот почему многие музыканты прибегают к свободному музицированию, взывая именно к этим эмоциям: в контакте с широкой аудиторией безотказно срабатывает именно этот «мостик». Куда сложнее, пользуясь этими средствами, воззвать к светлым образам, не впадая при этом в карикатурность и клоунаду. Однако западногерманскому вокальному квартету VocColours в содружестве с санкт-петербургским пианистом Алексеем Лапиным это удалось вполне. Впрочем, справедливости ради нужно сказать, что в рамках свободного музицирования они не стали воздвигать стену, о которой я говорила ранее.

Альбом, название которого составлено из русского и немецкого слов с одинаковым смыслом («Zvuk + Klang») — это музыка с полуулыбкой. Временами она повествовательна, временами схематична и абстрактна, но неизменно позитивна. При прослушивании альбома вашу покорную слугу, в частности, не покидала мысль, что здорово было бы сделать этот альбом саундтреком к детскому мультипликационному фильму. Не к тем безжизненным, снабжённым синтетической «якобы музыкальной» подложкой мультсериалам, которыми перегружено современное телевидение, а к настоящему мультфильму в духе старых советских мастеров жанра, которые умели в десятиминутный фильм вложить массу мыслей и заставить работать фантазию ребёнка.

Справедливости ради отмечу, что негативным эмоциям в альбоме всё-таки тоже нашлось место — в пьесе «Angst vor Gespenstern» («Страх перед призраками»). Впрочем, пожалуй, это не столько пьеса, сколько литературно-ритмическая конструкция, в которой вокалисты на русском и немецком языках, как заклинание, перечисляют все возможные человеческие страхи — часто взаимоисключающие. Забавно, однако, что, будучи поименованы, страхи эти тоже воспринимаются слушателем совсем иначе — иронически, с полуулыбкой.

Роль Алексея Лапина в данном проекте очень далека от аккомпаниаторской, как можно было бы себе вообразить, прочитав на обложке диска, что содержимое его есть продукт совместных творческих усилий вокального квартета и пианиста. Собственно, заложенная в заглавии альбома формула «VocColours + Алексей Лапин» как нельзя лучше характеризует содержание. Алексей Лапин здесь — фактически пятый голос, участвующий в звуковом полотне наравне с вокалистами; с тем лишь отличием, что делает это опосредованно, через рукотворную древесно-металлическую конструкцию — я имею в виду рояль. Но происходит это настолько органично, что в какой-то момент перестаёшь делать различие между голосами вокалистов и звуками фортепиано.



2014-09-12 21:21:08
(English) zvuKlang. CD Review. Frankreich. REVEU&CORRIGEE #99. Mars 2014

 VOCCOLOURS & ALEXEY LAPIN

ZVUKLANG

LEO LR 690 – DIST. ORKHÊSTRA

JOHN ZORN

SHIR HASHIRIM

TZADIK TZ 8310 – DIST. ORKHÊSTRA

Author: PIERRE DURR

http://www.revue-et-corrigee.net/?v=parutions&parution_num=99

 

La voix domine ces deux enregistrements. D’un côté un quartet mixte, deux voix féminines (Brigitte Küpper, Gala Hummel), deux voix masculines (Norbert Zajac, Iouri Grankin). De l’autre cinq voix féminines (Martha Cluver, Lisa Bielawa, Kathryn Mulvehill, Abigail Fisher et Kirsten Sollek). Les premiers, VocColours, sont germaniques, les autres, les Sapphites, américaines. Si VocColours fait, semble-t-il, sa première apparition sur cd, les Sapphites ontdéjà émargé sur un autre enregistrement de John Zorn, Frammenti del Sappho, sur Mysterium TZ 8018. Et certaines d’entre elles fi guraient déjà sur quelques enregistrements du même label. Sur
ZvuKlang (contraction de deux mots, slave et allemand, signifiant la meme chose, le son), le quatuor VocColours est accompagné par le pianiste russe Alexey Lapin. La différence principale entre les deux enregistrements réside toutefois dans le style vocal abordé. Les Allemands se réclament surtout de la tradition de l’onomatopée, de l’approche dadaïste de la voix ou, c’est selon (Angst vor Gespenstern), des pratiques du théâtre expérimental européen confrontées à des emprunts slaves ou orientaux. Le tout ponctué par
les interventions rythmées et atonales du piano préparé de Lapin. Délicieusement chaotique…
Shir Hashirimest de facture plus classique. Le point de départ en est le Cantique des Cantiques, poème plus ou moins érotique du roi Salomon, comme en témoignent d’ailleurs les illustrations tirées des croquis d’Auguste Rodin. De la création initiale qui impliquaient des récitants (don’t Lou Reed et Laurie Anderson lors de sa création en 2008 à New York, ou Mathieu Amalric lors de sa présentation à la Cité de la Musique de Paris en 2009 !) ne subsistent ici que le chœur sans textes assure par les Sapphites, plongeant l’auditeur dans un environnement rappelant aussi bien le minimalisme vocal d’une Meredith Monk que le plain-chant médiéval de la pré-Renaissance.



2014-09-11 20:35:15
(English) zvuKlang. CD Review. Deutschland. Bad Alchemy #80. Februar 2014

LEO RECORDS (Klingskerswell,Newton Abbot)

Author: Rigo Dittmann

http://www.badalchemy.de/

zvuKlang (LR 690) ist doppelt gemoppelt, Klang slawisch plus Klang deutsch, also KlangKlang.
Ein russischer Pianist — ALEXEY LAPIN — und ein gemischter Chor aus Nordrheinwestfalen —
VocColours: bestehend aus Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel und dem aus der
Ukraine stammenden Iouri Grankin — improvisieren Nichtlieder aus Vokalklang, Vokalklängen.
Das Quartett, das sich auch schon mal mit Phil Minton verstärkt hat oder mit Lapins Landsmann
Andrei Razin darin schwelgte, Gesangstechniken der freien Vokalisation zu sum¬mieren, bläst
einem mit akustischen Halluzinosen von Namchylak, Katja Cruz und ähnlicher Maulwerkerei den
Hut vom Kopf. Da werden Luft wurzeln bis nach Tuva getrieben, da wird mit absurden Wortfolgen
die ‘Angst vor Gespenstern’ ausgetrieben. Dabei wird dieser Titel als Bordun geloopt, werden
Wörter, die sich ansonsten selten begegnen, in deutsch und russisch rezitiert. Darum herum
dominieren jedoch Laute aus sämtlichen 18 phonetischen Zonen von exo-labial über pharyngal
und glottal bis laminal und apikal. Immer wieder im Chor so rhythmisiert oder dramatisiert,
dass ethnisch-archaisch-folkloreske Anklänge an Schamanen- und Stammesgesänge umkippen
in deren brutistisch-dadaistische Adaptionen und in kasperltheatralische Steigerungen solcher
wilden und ‘primitiven’ Artikulationen. So, dass das kubofuturistische »Zaum« der von
Welimir Chlebnikow und Alexei Krutschonych entdeckten Ur- und Lautlande hörbar wird,
dazwischen aber auch eine blonde Vision von Ys, durchwirkt mit Mouthonschen Mantras,
Mintonschen Simultanübersetzungen aus dem Duckburgischen und jazzpolizeiwidrigem Scatting.
Lapin klimpert dazu, als wäre dieser Vokal-Hurz in Konzertsälen gang und gäbe. [BA 80 rbd]

Seite 34



2014-08-31 21:55:23
(English) zvuKlang. CD Review. Netherlands. Jazzflits. March 2014

VOCCOLOURS & ALEXEY LAPIN / zvuKlang

Author: Herman te Loo

http://jazzflits.nl/jazzflits12.08.pdf

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Leo Records

Bezetting: Norbert Zajac, Brigitte Kupper, Gala Hummel, Iouri Gankin (voc),  Alexey Lapin (p).

Vocale kwartetten in de geimproviseerde muziek zijn dun gezaaid. Alleen dat gegeven al maakt ‘ZvuKlang’ tot een bijzonder album. Het Duitse kwartet VocColours zocht voor zijn debuut contact met de Russische pianist Alexey Lapin. Dat pakt goed uit, want de Rus functioneert als een vijfde stem in het geheel. Hij voelt goed aan waar hij wel en niet moet spelen en welke tactieken het best uitpakken om de gang van zaken optimaal aan te sturen. De Duitsers brengen een uniek mengsel van schijnbaar onverenigbare muzikale werelden. Soms klinken de vocale harmonieen even loepzuiver als bij Manhattan Transfer en is de ritmiek al even perfect en spatgelijk. Dat is bijzonder als je bedenkt dat er geen noot op papier staat. Maar VocColours gaat niet voor gestaalde perfectie, zoals de Amerikanen, maar voor muzikaal avontuur. Dat is er in de vorm van andersoortige stemklanken, waarbij de naam Jaap Blonk menigmaal door mijn hoofd ging. De dadaistische, ritmisch gesproken teksten van ‘Angst vor Gespenstern’ zijn tegelijk grappig, spannend en fraai. Maar ook de tegen de Russische volksmuziek aan hangende opening van ‘Hey ho’ geeft ‘ZvuKlang’ een unieke lading mee.



2014-08-08 19:53:49
О трудной музыке и политике. 3 августа 2014. Наше дело (По польски)

Author: Ewa Łukasz

http://naszesprawy.piszecomysle.pl/2014/08/03/o-trudnej-myzyce-i-polityce/

Znajdujemy się w Lubiążu, w skansenie, który Stowarzyszenie Ale Wiocha wykorzystuje do muzycznych i artystycznych spektakli. Właśnie skończył się otwarty sobotni koncert muzyki tzw. intuitywnej. Na scenie wystąpili artyści z Niemiec, Francji, Danii, Anglii, Argentyny i Polski. Publiczność miała okazję zobaczyć spektakl z udziałem tancerzy i muzyków. Wrażenia ze spotkania z taką muzyką i sztuką każdy ma indywidualne. Trzeba takie doświadczenie przeżyć osobiście, jednym się taka muzyka podoba, innym mniej.

Widzowie już się rozchodzą, a ja o wywiad poprosiłam wokalistę Iouriego Grankina, którego Lubiąż gości już po raz drugi. Pięknie mówi po polsku i zgodził się porozmawiać na temat tej trudnej w odbiorze muzyki.

Przyjechałeś tutaj do Lubiąża z Niemiec, a przecież jesteś Ukraińcem, skąd się tam znalazłeś?

Iouri Grankin – Taka u mnie historia. Jestem Ukraińcem, pochodzę ze wschodniej Ukrainy, mam już 55 lat, a w Niemczech żyję już 20 lat. Przyjechałem z Ukrainy do Niemiec, moja żona jest Niemką. Poznaliśmy się w Niemczech, bo grałem muzykę jazzową z kolegą, tak zarabialiśmy pieniądze w Niemczech i tak przez przypadek poznałem swoją przyszłą żonę i zostałem się tam.

Tam żyjesz, tam pracujesz, muzykujesz. Czy da się z tego wyżyć w Niemczech?

— Gdyby tylko muzykowaniem, chyba tylko wyżywieniem na tanich konserwach. Ten kierunek muzyczny, który uprawiam teraz, a to się nazywa wolna improwizacja, muzyka intuitywna. To jest bardzo ciekawy nie komercyjny kierunek. Jest to muzyka poważna, ma specjalne reguły, ale nie jest niestety komercyjna.

Dużo ludzi jeszcze tej muzyki nie rozumie, nie wie, o co chodzi, więc gdyby tak krótko powiedzieć, na czym polega ta muzyka?

— Historia jest długa, muzyka istnieje od lat 50-60 tych. Powstała chyba w Europie, czołowy przedstawiciel tego kierunku Niemiec Markus Stockhausen, muzyka z innymi regułami niż w jazzie tradycyjnym. Muzyka ta przeżywała przeróżne okresy, teraz ma taki renesans, bo przychodzą nowe ludzie, których to zaciekawia. Jeśli wytłumaczyć krótko, polega na tym, że muzyka powstaje w momencie wykonania, teraz i tu, słuchasz kolegów, co grają i po prostu intuitywnie znajdujesz swoją drogę. Drogę wypowiedzi swoją i drogę komunikacyjną z muzykami, którzy są obok ciebie. Ta muzyka z reguły nie ma planu (na przykład zapisanego w nutach) i nie ma stylistycznego powiązania. Być’ kreatywnym – to jest to. Mi podoba się twierdzenie, sposób porozumienia ludzki w okresie przed powstaniem języków. Coś w tym jest.



2014-07-24 17:38:07
(English) zvuKlang. CD Review. UK. Jazz Views. March 2014

VOCCOLOURS & ALEXEY LAPIN / zvuKlang

Author: Ken Cheetham

http://jazzviewscdreviews.weebly.com/march-2014.html

Leo Records CD LR 690

VocColours — voices; Alexey Lapin – piano
Recorded in St Petersburg, Russia, June 2013

VocColours is a German vocal quartet and pianist Alexey Lapin is Russian; his piano sounds prepared.
The reverberation of these voices and piano together often suggests electronic music, which it is not, but this leads me to propose that such music has had its influences here.  The voices are so manipulated that they seem electronic and so echo the effects of musique concrète, the piano
falling into line, like a ricochet from John Cage.  The voices and rhythms also reveal other influences, the scat jazz vocal, voiced native-American forms, intonations from near-Orient sources.

The vocal lines here, spoken, growled or sung seem to take on themselves a unifying essence, as though to explain what the musical parts are all about, as if it might otherwise be bewildering. This, along with all those varied influences mentioned, presents a musical collage such as those of Varèse and Berio.

The collage is populated by these voices and the amalgamation of all these elements becomes a piece of thoroughly expressionist theatre in five
acts; the voices provide dance, drama and speech; the piano controls the lighting.

This is a very interesting and exciting album whose sleeve notes tell you very little at all, except to advise you to play it loud. So you should or you will miss the very quiet introduction to the opening track.



2014-07-23 14:06:36
(English) zvuKlang. CD Review + Chart. Russia. zvuki.ru. February — June 2014

VOCCOLOURS & ALEXEY LAPIN / zvuKlang

Автор: Олег Зиновьев

http://www.zvuki.ru/M/P/33785/

Как и положено импровизационной музыке, ”zvuKlang” — это концертная запись. Совместное выступление вокального импров-квартета VocColours и российского пианиста Алексея Лапина состоялось прошлым летом в питерском клубе. За издание диска ответственен лэйбл Leo Records — между прочим, имеющий непосредственное отношение к записям таких гигантов авангарда и фри-джаза, как Сэсил Тэйлор (Cecil Taylor), Фил Минтон (Phil Minton), Вячеслав Ганелин и Сергей Курехин.
Несмотря на относительно небольшую историю, VocColours — команда взрослых профессионалов с довольно пестрым музыкальным опытом. Гала Кюммель (Gala Hummel), например, начинала с вокала и барабанов в панк-группе, а бывший соотечественник Юрий Гранкин — как вполне традиционный джазовый музыкант. Еще VocColours успели отметиться сотрудничеством со знаменитым пианистом-импровизатором Андреем Разиным. Итогом всех исканий и стал, похоже, “zvuKlang” — очень интересная и крепкая работа, яркий пример импров-жанра.

Здесь, конечно, присутствуют необходимые и отчасти формальные категории — атональность, взрывная смена настроений, аритмия. Вокальная техника в целом не то чтобы разнообразна, она скорее преодолевает образы: то вы слышите какие-то невнятные шумы — треск, кашель, смешки, цоканье с кваканьем, которые вдруг уступают жалобам удрученной «японки», то гудит чуть ли не тувинский хоомей, или вдруг звучит классический джазовый вокал с речитативами, скэтами и прочей атрибутикой.
Несмотря на вокальную насыщенность, фортепиано выполняет отнюдь не вспомогательную функцию; пианист тонко чувствует момент: иногда он упрямо молчит, иногда вдруг лупит по клавишам, безумствуя в угоду свальному безумию квартета. Не случайно, наверное, лучшие моменты записи — моменты абсолютной, шаманской импровизации, когда происходящее увлекает слушателя настолько, что нет уже необходимости сосредоточения, когда сознание почти не сопротивляется, — и мелькают какие-то дикие образы, а потом вдруг — мутная тишина, и тут же — клавишная встряска, крещендо возвращающая в действительность.

Интересны и вкрапления явно неимпровизационных вещей: например, билингва «Angst vor Gespenstern» (“Страх перед духами”), где мантрой — на немецком и русском — звучит заглавие, и зачитываются экзистенциальные тэги: “Ад, никчемность, Вирджиния Вулф, бюрократия, старость, война, рыбий жир, Люберцы, зубной врач…”
Слушать такую музыку — занятие непростое и во многом интуитивное: порой нужно напряженно вслушиваться, следить за причудливыми рисунками звуковых и голосовых трансформаций, но чаще требуется полное расслабление, на уровне медитативной отстраненности.
“zvuKlang” , тем не менее, — традиционная запись, в том смысле, что она представляет собой образцовую формулу импров-музыки — непредсказуемую, живую структуру, выходящую за пределы уютных гармоний и жажды контроля. Еще одна форма универсальной свободы.

8.4.2014



2014-07-21 17:26:36
(English) zvuKlang. CD Review. Canada. Monsieur Délire. 22 January 2014

VOCCOLOURS & ALEXEY LAPIN / ZvuKlang

Author: François Délire

http://blog.monsieurdelire.com/2014/01/2014-01-22-voccolourslapin-blazing.html

“Zvuk” signifie son dans plusieurs langues slaves. Et “Klang” signifie aussi son en allemand. ZvuKlang, donc, puisque le pianiste Alexey Lapin est russe et que le quatuor de vocalistes VocColours est allemand. Très beau disque enregistré en concert à St-Pétersbourg. VocColours, c’est deux hommes et deux femmes qui pourraient bien avoir étudié avec Phil Minton (ou Lauren Newton). La magie opère parfaitement avec Lapin, au style si ample, si volubile parfois, qu’il réussit constamment à maintenir une présence équilibrée devant ces quatre voix. La pièce titre est un petit bijou d’improvisation alliant techniques non idiomatiques, rythme et pur délir. Par contre, “Angst vor Gespenstern” va trop loin dans la répétition d’une cellule rythmique et devient lassante. Les trois autres pièces se situent entre ces deux extrêmes, faisant de ZvuKlang un disque fort apprécié. Une autre réussite au catalogue de Lapin, et VocColours est une belle découverte – je ne connaissais pas ce groupe.

“Zvuk” means sound in several Slavic languages. And “Klang” also means sound in German. So we have ZvuKlang, a collaboration between Russian pianist Alexey Lapin and German vocal quartet VocColours. A beautiful CD recorded live in St. Petersburg. VocColours consists of two male and two female singers, and they could have all studied under Phil Minton (or Lauren Newton). It’s a perfect match between them and Lapin, whose ample and often talkative style allows him to maintain a strong presence throughout in front of these four voices. The title track is a wonderful improvisation that draws on non-idiomatic techniques, rhythm, and pure delirium. On the other hand, “Angst vor Gespenstern” goes repeats the same rhythmic cell too often and grows tiresome. The other three pieces fall in-between these extremes, which makes ZvuKlang quite an engaging listen. Another success in Lapin’s discography, and VocColours makes a fine discovery – I hadn’t heard of them before.



2014-07-21 17:24:54
(English) zvuKlang. CD Review. Italy. Percorsi Musicali. 15 December 2013

VocColours + Alexey Lapin: Zvuklang

Author: Ettore Garzia

http://ettoregarzia.blogspot.de/2013/12/voccolours-alexey-lapin-zvuklang.html

The memory of Luciano Berio and his musical concepts are a leit-motiv that recurs often in this blog recently. Especially with regard to the vocal, Berio remains a light, the real change!
Without him there wouldn’t have been a real turning point in the large receptacle of avant-garde theater and opera. With Berio began the process of analyzing the powers of the voice wherever it was in the world.

The German vocal quartet, VocColours, is based precisely on the set of relations of the voice compared to the feelings to be expressed. In this work for Leo R., the VocColours (Norbert Zajac, Brigitte Kupper, Gaia Hummel, Iouri Grankin) are accompanied by Russian pianist Alexey Lapin: an ambiguous assortment for many people, but perfectly natural when viewed in the name of music and the universality of man. So, in the internal notes.. «…Germany and Russia are known to have been in a complicated relationship since time immemorial and certainly there were some cultural repercussions of that fact. But this album, if anything, is a glorious example of another line of thought….».

The universality of thought is found precisely in the music: the voice can be related with our feelings, rather it is the vehicle for expressing them, although often we believe that there may be a split between spirit and intellect; and this universality of thought knows no national borders.
In this cd I would say that the work on vocal methods is geographically complete: we start from Berio and the experiences of contemporary European theater, then, we are transferred to the exteriority of vocalese jazz, and we have to take into consideration remnants of Americanness through armored impulses on vocal forms of the native Americans or on the biological forms of McFerrin’s voice, as well as we perceive shadows on Russian traditional singing and Eastern chant. The comprehensive approach is clearly condensed, and perhaps a great business card of what I mean in this sense might be «Hey ho» (track n. 2). The intervention of the great Russian pianist is used for a wise creation of atonal or surreal atmospheres (with piano preparations) that give an artistic flavor more complete.
«Zvuklang» is something that my words can make seem chaotic, but whose listening «soundly» refutes the confusion, highlighting a valuable project and some highly trained musicians.

__________________________________________________________________________IT

In questi giorni su questo blog ricorre spesso il ricordo di Luciano Berio e delle sue concezioni musicali. Specie per quanto riguarda la vocalità, Berio rimane un faro, il vero cambiamento: è grazie a lui che nella nuova panacea avanguardista, riunita nel teatro, si è creata una svolta effettiva e si è cominciato ad analizzare i poteri della voce in tutte le parti del mondo.
E’ proprio sul gioco delle relazioni della voce rispetto ai sentimenti che si pone il lavoro di questo quartetto vocale tedesco, i VocColours (Norbert Zajac, Brigitte Kupper, Gaia Hummel, Iouri Grankin) accompagnati dal pianista russo Alexey Lapin: un assortimento ambiguo per molti ma perfettamente naturale se visto in nome della musica e dell’universalità dell’uomo. Così nelle note interne… «…Germany and Russia are known to have been in a complicated relationship since time immemorial and certainly there were some cultural repercussions of that fact. But this album, if anything, is a glorious example of another line of thought….».
L’universalità di pensiero viene trovata appunto nella musica: la voce può essere messa in relazione con i nostri sentimenti, anzi è il veicolo per esprimerli, nonostante spesso si creda che ci possa essere una frattura; e l’universalità di pensiero non conosce i confini nazionali. Qui il lavoro sulla vocalità è direi geograficamente totale: partendo da Berio e dalle esperienze del teatro contemporaneo europeo, si trasborda nelle esteriorità del jazz vocalese, prendendo in considerazioni scampoli di americanità attraverso pulsioni «blindate» sulle forme vocali dei nativi americani o quelle biologiche di McFerrin, nonchè arriva un’ombra sul canto tradizionale russo ed orientale. L’impostazione complessiva è chiaramente condensata, e forse un ottimo biglietto da visita su quello che voglio dire in tal senso potrebbe essere «Hey ho» (la traccia n. 2). Lapin, dal canto suo, si limita a creare saggiamente le atmosfere con tocchi pianistici che rimbalzano dall’atonalità alle preparazioni interne al piano.
«Zvuklang» è qualcosa che dalle mie parole può sembrare a voi caotico, ma il cui ascolto smentisce sonoramente quella confusione, mettendo in evidenza un progetto validissimo e dei musicisti preparatissimi.



2011-11-28 19:46:34
Не белое пятно. Продолжение.

Юра устроился работать оператором по звуку в кинотеатр «Украина» и был по натуре человеком предпринимательского типа, с размахом. Со временем он поступил на заочное в Ленинградский институт кинематографии и бывая в Ленинграде, наслушавшись и насмотревшись выступлений тамошних музыкантов, играющих джаз в кофейнях или перед сеансами в кинотеатрах, загорелся идеей внедрить что то подобное в Черкассах. Решение идеи стопорил вопрос оплаты транспортных расходов и гонораров музыкантам, поскольку поначалу предполагалось что музыканты будут приезжие, да и кинотеатр «Украина» был не в состоянии взять эти расходы на себя.  Выход нашёлся, им стал существующий комсомолький молодёжный центр «Юность», бывший не против открытия подразделения под названием «Джаз клуб».  Формальности были соблюдены,  клуб в начале 1988 года был создан на бумаге. Осталось дело за малым, найти местных и не местных музыкантов и принять устав.

Бывая в «Парусе» Юра знакомился с местными, там он и познакомился со мной и Олегом. Олег вскоре начал играть на пианино перед сеансами в кинотеатре «Украина» . Оставался вопрос найти не местных. Каким то образом мы узнали что джаз клуб создан в Киеве и Юра предложил поехать туда в феврале 1988  года на очередное заседание клуба.



2011-11-27 13:50:42
Jazzability Big Band, Ratingen, 1999. Artikel in der Rheinischen Post

 

Ein Artikel in der Rheinischen Post vom  Januar 1999.

Jazzability Big Band in Konzert, Januar, 1999

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



2011-11-20 20:06:37
Не белое пятно. Продолжение.

Время шло. С началом перестройки во второй половине 80х многое начало меняться. Например появилась возможность параллельно с работой преподавать информатику в  школе. Этой школой стала для меня  18-я средняя, на Зелёной. Там я познакомился с Олегом Бакумом, который преподавал музыку и был как оказалось любителем джаза. Настольной книгой Олега того периода была книга Владимира Симоненко «Мелодии джаза» издательства «Музична Україна», других книг увы в наличии не было. Недолго думая,  начали мы репетировать под реплики Олега, что сетки гармонические в книге этой ошибочны, то не так, это не так и т.д. и т.п. Слышно по игре Олега это было любому, в том числе и мне, музыкальному дилетанту,  и тогда всё это казалось довольно странным, поскольку жила ещё на тот момент во мне наивная вера в то, что где то неизвестно где есть люди, которые всё знают, всё правильно слышат и оценивают, в том числе и в джазе.. почти боги. Наверное самым важным  опытом во всём последующем дальнейшем стало осознание факта, что таких выдуманных нами самими богов нет.



2011-11-13 17:52:07
Не белое пятно. Начало.

Мне кажется, что начинать эту историю нужно с самого начала. История эта очень черкасская, о том как, следуя выражению многоуважаемого ленинградского джазового критика Владимира Фейертага «Черкассы — белое пятно на джазовой карте», пятно это перестало быть белым.

Началось всё с того, что волею судеб многие из тех кто приложился к вышеназванному пятнопреображению оказались в начале 80х в городе Черкассы. Я и Сергей Крашенинников приехали в этот город по распределению их вузов Харькова, также как и  Артур Оганесян из Моcквы, Николай Фёдорович Евпак из города Сумы, Олег Бакум из  Никополя, Юрий Николенко из Нальчика, Игорь Косенко из Ленинграда, один Андрей Герасименко кажется был местным.    



2011-05-12 07:24:48
В Черкассы пришел джаз мирового уровня

17 и 18 марта 2010 года в областном музыкально-драматическом театре прошёл 22-й фестиваль «ДЖАЗОВЫЕ ДНИ В ЧЕРКАССАХ», бессменным организатором которого является наш земляк, музыкант и энтузиаст джазовой музыки Сергей Крашенинников. Фестиваль проводится с 1990 года ежегодно, а с 1995 года дважды в году, и он уже давно стал международным. Нынешний фестиваль также не был исключением: в Черкассы приехали гости из ближнего и дальнего зарубежья.



2011-05-11 08:06:46
Dusseldorfer Jazz Rally 2006


«14-е Джаз Ралли с Сашей» — так выглядело официальное название этого года. Традиционный ежегодный фестиваль в городе Дюссельдорфе, которому местные средства массовой информации на протяжении года уделяли много внимания, свершился. «Полный джаз» неоднократно рассказывал своим читателям об этом крупном немецком фестивале на Рейне. Автор пользуется случаем и выражает признательность порталу www.jazz.ru за предоставленную возможность поделиться личными впечатлениями от увиденного и услышанного.



2011-05-11 05:59:03
Duesseldorfer Jazz Rally-2004: наши в городе

Alex Rostotsky Jazz Bass TheatreДень на «Джаз-Ралли» начался с того, что я в спешке на концерт Алекса Ростоцкого забыл взять с собой пресловутый «Button» — значок, он же и входной билет на все концерты. Блин. Пришлось покупать билет на один день — 12 евро. К слову, «Button» на три дня фестиваля стоит 20 евро. Концерт

Алекса Ростоцкого проходил в здании Штадтсмузеум, городского музея, в помещении Ibah Saal. Условия выступления были не из легких, в зале не работала вентиляция, было довольно жарко. К счастью, не было никаких проблем с подзвучкой и другими техническими моментами. Было хорошо и видно, и слышно.