VOCCOLOURS / ANDREI RAZIN: Ganglia

Razin navozuje náladu, kterou vokalisti postupně rozfofrovávají do prodialogizované naléhavosti, plné zvýrazňovaného protajemňování. Hlasy se emotivně rozvrkočí, vřavní, treperendují (především vokalistky), rozrepetají, přehršlují, tirádují, překotně výstřelkují, jančí a vrdlouhají, a je to klavír, který je popichuje, námitkuje, trucuje i se jakoby mimochodem promelodizovává do změti hlasových nahloučenin. Každé z deseti zastavení (od Poltergeist ke Golden Fog) má svoji nezaměnitelnou atmosféru (znásobenou ve dvou případech zvony a zpívajícími nádobami Kinga Imagina) od vzrušivé grotesknosti přes výbušnou výmluvnost až do zvukového propadliště, vokalisté jsou pikantně zahoufovaní, troufale rozhulákaní či rozjařenostně pindající, ale také zádyšně zašmelcovaní nebo proslabikovaně breketaví. Klavír předvídá, co se uděje, proto vylaďuje dění drobnými oslími můstky mezi parodizujícími či naopak romantizujícími disparátnostmi. Vše je tu zádrhelné, náhlostně rozdurděné nebo bezbřeze cirátové, lišácky zazmatkované či znásilňovaně pinoživé až do rozmihotaného uzavírání, hlasová disparátnost, jaká hned tak nemá obdoby, je i kompozičně vygradovaná a prodimenzovaná. Radost poslouchat!